Hnízdní budky

Agapornisové jako většina papoušků hnízdí v dutinách stromů. Budku budou využívat jak pro hnízdění, tak pro přespávání. V praxi se používají různé typy: prkenné, dřevotřískové, kmenové a plastové.

Budky umisťujeme na chráněné místo, kam nesvítí přímé sluneční paprsky, neprší apod. Je dobré budku připevnitt z vnější strany. U voliér je pak řešením udělat na stěně u krmné chodby polici, na kterou můžeme budky vyskládat a do pletiva voliéry jen prostříháme otvory. Takto budeme mít přístup k budkám bez toho, abychom museli lézt dovnitř voliér či klecí.
Budky seženeme na každé větší burze, ale též si je můžeme udělat sami. V tomto případě používáme spíše tvrdší druhy dřeva a to o síle 1,5 – 2 cm. Střechu uděláme otevíratelnou (na panty), abychom mohli kontrolovat mláďata a budku po sezoně vyčistit. Vletový otvor by měl mít v průměru 5 – 6 cm, pod něj můžeme umístit bidlo. V případě, že máme problémy s nízkou vlhkostí, můžeme provrtat dno a pod budky přidat misky s vodou. Pokud je v budce během sezony velké množství nečistot, můžeme mezi jednotlivými hnízděními část hnízda odstranit. Samička si pak hnízdo opraví a následující snůšku započne posléze. V případě nutnosti to lze i během odchovu mláďat, avšak počkáme až na dobu, kdy budou starší.

Mezi chovateli se používají různě rozměrné budky a to jak vertikální (na výšku), tak horizontální (podélné). Rozměry budek nejsou jednotné, všeobecně se dá u horizontálních doporučit rozměr 25 cm délka, 15 – 20 cm výška, 15 cm hlouba. U vertikálních pak základna o straně 15 – 20 cm, při výšce do 30 cm.