Metody a znaky pro určení pohlaví

Spolehlivé rozeznání pohlaví je možné pouze u 3 druhů  agapornisů:  etiopského, oranžovohlavého a šedohlavého. U zmiňovaných druhů jsou rozdíly ve zbarvení mezi samcem a samicí patrné na první pohled (tzv. pohlavní dimorfismus). U ostatních druhů agapornisů je určení pohlaví složitější a tak nám mohou k určení pohlaví dopomoci různé znaky či metody:

Přirozený výběr

Tento postup se využívá velice často. Nakoupíme více nepříbuzných agapornisů a vypustíme je společně do větší klece nebo voliéry, kam také umístíme budky. Po čase se nám agapornisové začnou párovat (sedět vedle sebe na bidlu, nocovat v budkách apod.). Po spárování odchytneme případné liché kusy. Přirozený výběr však nelze použít v chovech, kde chceme cíleně odchovávat mutace. Tam musíme páry sestavovat přímo dle našich požadavků na odchovy.

Pánevní test

Pro zkušené chovatele je nejjednodušším (a pravděpodobně také nejspolehlivějším) způsobem, jak určit pohlaví agapornise právě pánevní test. Zkušený chovatel dokáže podle postavení pánevních kůstek a vzdálenosti mezi nimi určit, zda se jedná o samičku nebo o samečka. U samice jsou pánevní kůstky od sebe o mnoho více vzdáleny, než u samce, který je má skoro u sebe. Tato metoda je nejspolehlivější u dospělých agapornisů či aspoň ve stáří kolem 8 měsíců. Nejedná se však o 100% metodu, poněvadž i zkušený chovatel se může splést.

Projevy chování

Při dosažení pohlavní zralosti si agapornisové vyvíjí určitý typ chování. Samečci mohou začít "jezdit" po předmětech, nebo lidech. Také své oblíbence mohou začít krmit. Samičky zase stavějí hnízdo nebo ji poznáme jakmile snese vajíčko. Chováme-li agapornise ve skupině, tak se většinou během hnízdění rozpadají na jednotlivé páry, a potom jednotlivé páry od sebe lehko oddělíme.

Tvar ocasních per

Je to další metoda, která však také není 100%, ale může nám mnohé napovědět. Ocasní pera u samičky by měla mít čtyřhranný tvar (celkově rozloženější do šířky), kdežto u samečků by měl ocas vybíhat spíše do špičky.

Mutace vázané na pohlaví

Vyskytují se u agapornise růžohrdlého a jedná se o tyto 4 mutace: SL ino, opalin, pallid a skořice. Pokud známe rodiče agapornisů, které jsme si pořídili a zároveň trochu ovládáme genetiku, tak pro nás není problém při vhodně složených párech určit pohlaví mladých agapornisů již v hnízdě. U těchto mutací platí pravidlo, že u samce se tato mutace buď projeví  nebo na ní štěpí, kdežto u samic se může jen projevit (štěpit nemůže). Vliv mutace na pohlaví je jakoby „křižmo“ – máme sestaven pár, kde samec je skořicový a samice zelená, všechna ptáčata v budce, která budou v mutaci skořice, budou samice a zbytek budou zelení samci (štěpitelní na  skořici). Toto platí i pro další uvedené mutace. Důležité tedy je mít v páru samce dané mutace a pak samici, která nebude ve stejné mutaci. Pohlaví agapornisů pak v hnízdě snadno rozeznáme. Chov mutací vázaných na pohlaví je tak vhodný i pro začínající chovatele, kteří tak snadno rozeznají pohlaví již u mláďat a zároveň si osvojí elementární základy genetiky. Někteří chovatelé párují mutace vázané na pohlaví mezi sebou a dosahují tak mutačních odchovů, kdy samci a samice jsou v hnízdě v odlišných mutacích. Zde je však nutné upozornit, že při těchto kombinací dochází k vlivu na kvalitu odchovů, jejich velikost. 

Test DNA

Test DNA se v chovech papoušků rozšířil v posledních několika letech. Provede se odběr krve či peří a vzorky se pak odesílají do specializované laboratoře. Vzorek můžeme odebrat buď sami a nebo požádáme o odběr veterináře. V laboratoři pak rozborem DNA zjistí pohlaví papouška a vystaví k tomu certifikát. Tato metoda je šetrnější a méně stresová, než endoskopie. Cena se v českých laboratořích pohybuje od 210 do 500 Kč, doporučujeme laboratoř Sevaron (postup se nachází v článku).

Endoskopie

U jedinců, kteří jsou již pohlavně dospělí může specialista provést tzv. endoskopii. Při ní udělá malý řez v břišní stěně a endoskopem prohlédne uvnitř uložené pohlavní orgány. Vše probíhá v narkóze. V praxi se ale tato metoda u agapornisů v podstatě nepoužívá, protože částka za provedenou endoskopii je vysoká. Tato metoda se využívá hlavně u velkých papoušků, kde je jejich cena ovlivněna právě pohlavím.

Další znaky a metody

Můžeme se setkat i s dalšími znaky, které nám mohou napovědět pohlaví daného jedince. Např. vzdálenost nožiček při posedu na bidlu, vzdálenost nosních dírek, tvar hlavy (u samce kulatější, samice má hlavu spíše hranatější), zobáku (samice jej má širší, než samec) , postavy (samice je robustnější) apod.  Mezi chovateli bývá často sledována i intenzita štípnutí zobákem, kdy samice by měla štípat více a bolestivěji, než samec. Tyto znaky jsou individuální u každého jedince, vliv může mít výživa, mutace apod., proto se o nich více nerozepisujeme. Při určení pohlaví je vždy dobré zkombinovat více znaků dohromady, než bezhlavě věřit pouze jednomu ukazateli.

Na závěr se zmíníme ještě o používání tzv. "kyvadélka". Kyvadélko se skládá z nitě a zavěšeného kovového předmětu. Kyvadélko uchopíme a dáme cca 10 cm nad vyšetřovaného jedince. Dle pohybu kyvadélka bychom měli určit pohlaví (krouživý - samička, kývavý - sameček). Tato metodu je rozporuplná, ač se využívá a měla by mít i vědecký základ. Je to na uvážení každého chovatele a opět doporučujeme při využití této metody brát v potaz i další možné znaky.