Přeprava a odchyt

Přeprava agapornisů

Přepravě agapornisů z jednoho chovu do druhého je nutné věnovat náležitou pozornost. Důležité je, aby rozdíl teplot v obou místech nebyl výrazný a to především v chladném období. Pokud dojde k přesunu agapornise z místa, kde je zvyklý např. na 20 °C a v novém prostředí se bude teplota pohybovat kolem 10 °C, může dojít k teplotnímu šoku a ten se záhy projeví na zdraví agapornise, často to končí smrtí. Proto je důležité se vyvarovat teplotním skokům. To platí i pro přepravu – cestovat vlakem, dlouho čekat na nádražích v období mrazů apod. má vliv na zdraví agapornise, který je zvyklý na mnohem vyšší teplotu. Teplotní výkyvy při přepravě musíme minimalizovat.
K samotné přepravě se využívají přenosky, které jsou k dostání v obchodech nebo na chovatelských burzách. Jsou různých tvarů, uspořádání a vyrobeny z rozličných materiálů, většinou ze dřeva nebo plastu. Přenosky jsou různých typů, velikostí a uspořádání. Může se jednat o jeden box nebo o sestavu boxů, kde každý má vlastní přístup. Některé sestavy mají dokonce i bidýlka, napáječky a krmítka. Důležitý je přísun vzduchu, ale též přítmí (agapornisové jsou klidnější). Pokud cestujeme autem na kratší vzdálenost a nemáme přenosku, tak alternativou jsou různé krabice. Vybereme vhodnou, lépe menších rozměrů, aby v ní agapornis vyloženě nelétal. Někteří chovatelé mají k dispozici i malé krabičky, které jsou pro tyto účely přímo určeny. Takovými krabičkami jsou vybaveni i členi Českého klubu chovatelů agapornisů.

Do přepravek je vhodné umisťovat agapornise odděleně, zvláště při delších cestách, aby si nemohli navzájem ublížit. Agapornisové dokážou být poměrně vznětliví a na rozdíl od voliéry nemůže v malé přenosce napadený agapornis od agresora uniknout. Takové případy bohužel končívají i smrtí.
Během přepravy, zvláště pokud trvá několik hodin, je dobré do přepravky umístit kousek jablka, kukuřice nebo klasu senegalského prosa, aby měli ptáci možnost potravy. Při delších cestách pravidelně zastavujeme a dáváme napáječky s vodou.

Odchyt

Čas od času je potřeba agapornise chytnout a přemístit. Ať už se jedná o chytání v kleci, voliéře, nebo po místnosti, kam nám ulétl a nechce zpět do klece, vždy musíme postupovat opatrně. Vhodnou pomůckou je tzv. „chytačka“. Jedná se o obruč potaženou plátnem, do které agapornise snadno chytíme i za letu. Dalo by se to přirovnat k síťce na motýly. Na obruč používáme plátno, ne záclonu nebo různé sítě, jelikož papoušek se snadno zachytí a může dojít k poranění zejména drápků. Tyto chytačky jsou k dostání v obchodech nebo na burzách pro chovatele ptactva. Pokud nás překvapí náhlý úlet agapornise a nemáme chytačku, můžeme operativně použít např. čistý hadr nebo plínku.

Jsou situace, kdy nám zatrne – agapornis ulétl a to nejen v domě, ale dostal se ven, do volné přírody. V těchto okamžicích hraje důležitou roli čas. Kromě počasí se venku nachází různé nástrahy, které agapornis nezná, zejména predátoři. Dále papoušek neví „jak se nakrmit“, je zvyklý na misku s krmením, ale co venku? Pokud to od někoho neokouká, tak bude hladovět. Když už papoušek uletí, často se aspoň ze začátku zdržuje v okolí. Agapornisové dobře reagují na papoušky s kterými byli chováni. Pokud máme více agapornisů, tak několik jich umístíme do klece a vyjdeme s nimi ven do míst, kde se ulítlý papoušek zdržuje, příp. dobře lze rozeznat „že tam někde je“ – podle jeho křiku. Klec postavíme na přehledné místo, navrch dáme misku s potravou, nad misku umístíme nějakou větší mísu (košík, ošatku, krabici), kterou podepřeme klackem, ke kterému je uvázán dlouhý provázek. Provázek natáhneme a sedneme si cca 15 – 20 m daleko a nehybně čekáme. Agapornisové v kleci čas od času zakřičí a pokud je ulítlý agapornis v okolí, naváže s nimi hlasový kontakt. Následně postupně slétá ze stromů a přibližuje se ke kleci (k ostatním agapornisům). Jakmile vyleze nahoru a celý hladový vidí potravu, pustí se do ní. V ten moment stačí svižně zatáhnout za provázek, který podtrhne krabici nad ním a ta spadne. Agapornis je chycen. Tento způsob je odzkoušený, vyžaduje však nejen hodně trpělivosti a času, ale i trochu štěstí. Pokud agapornise žádné nemáme, můžeme zkusit vynést ven prázdnou klec, na kterou byl zvyklý s krmením uvnitř. Postup je obdobný, ale výsledek už ne tak jistý.