Ondřej Nový

Specializovaný chov agapornisů hnědohlavých

Chovu agapornisů se s přestávkou věnuji přibližně od roku 2009. Začínal jsem s chovem agapornisů škraboškových a zanedlouho si pořídil i první exempláře agapornisů hnědohlavých, kteří mě naprosto očarovali. Už při prvním hnízdění se mi v hnízdech objevili nejrůznější mutace jako zelená dominantní straka, modrý a nebo můj první violet (fialový) agapornis.

Chovatelské zařízení

Chovné zařízení se skládá z prostorných letních voliér, kde jsou ptáci přes léto v jednotlivých hejnech a mají zde k dispozici budky ke hnízdění. Přístup na sluneční paprsky, čerstvý vzduch i déšť považuji za jedny z nejdůležitějších podmínek v chovu. Na zimu agapornise přemisťuji do vytápěného zimoviště. Mají vybudovanou vlastní místnost s topením a osvětlením, díky čemuž jim mohu prodlužovat přes zimní měsíce den. V zimovišti je vybudováno několik voliér, kde mají agapornisové více prostoru. Dále zde mám umístěné bednové klece pro možnost oddělení jednotlivých párů a jejich případný odchov. Časem plánuji zbudovat v zimovišti jednu chovnou stěnu, která bude složena z jednotlivých bednových klecí.

Pro chov jsem zvolil polo-cílený hejnový odchov. To znamená, že agapornise mám v menších hejnech rozdělené po určitých mutacích. Ptáci tak mají stále možnost přirozeného výběru, který je ovšem omezený jenom na „vhodné“ jedince k spárování. Při této metodě vidím výhodu, protože ptáci si najdou protějšek, se kterým si rozumí. Nevýhodu této metody vidím v tom, že je nutné sehnat co nejvíce nepříbuzných jedinců buď dané mutace, nebo alespoň ptáky štěpitelné, což zrovna u agapornisů hnědohlavých a jejich mutací není někdy vůbec snadné. Ne vždy je to možné a to i z finančního, proto jsem zejména u vzácnějších mutací přistoupil k chovu po jednotlivých párech. Pořídil jsem několik bednových klecí a v nich mám vždy po párech vhodně seskládané kombinace mutací. Mám tedy jistotu, že odchovaní agapornisové budou právě od těchto rodičů a nemůže dojít k přepárování. Po sezoně však agapornise přemístím do voliér mezi další ptáky, aby se pořádně vylítali.

Představení chovu

Prakticky od počátku svého chovu agapornisů jsem členem Českého klubu chovatelů agapornisů, díky němuž jsem navázal spolupráci s nejlepšími chovateli u nás i v zahraničí. Chov jsem musel na chvíli přerušit, ale o to více jsem se těšil, až v něm budu moct pokračovat. V posledních letech se věnuji chovu běžných i vzácnějších mutací agapornisů hnědohlavých. V chovu mám samozřejmě i přírodně zbarvené ptáky, bez nichž chov mutací ani nemá smysl. Z méně běžných mutací mám ino zelené (lutino), ino modré (albino), dilute v zelené i modré řadě včetně tmavých a violet faktorů nebo mutaci Euwing (zelený, modrý, violet). V chovu mám ale i další barvy, kromě základních zelené a modré např. Slaty, Dominantní straky (zelené i modré) a různé kombinace. Mám radost z každého odchovu, ale když se po několika letech podaří odchovat některou vytouženou mutaci nebo kombinaci, tak z toho „skoro nespím“. Do budoucna mám v plánu zaměřit se na různé vhodné kombinace mutací, chtěl bych posílit chov mutace ino (lutin i albin) a věnovat se chovu kvalitních modrých agapornisů, včetně kombinací s mutacemi dilute a Euwing. Stále sleduji informace o nově dostupných mutacích a tak není vyloučeno, že se v mém chovu objeví i nějaká novinka.

Pravidelně se úspěšné účastním největších výstav u nás a to Celostátní výstavy agapornisů v Brně a Exotiky v Lysé nad Labem. Od roku 2017 jsem hospodářem Českého klubu chovatelů agapornisů.