Agapornis etiopský

Agapornis taranta
Nominální forma: Agapornis taranta taranta (Stanley, 1814)
Poddruh: Agapornis taranta nanus (Neumann, 1931)
Velikost: 17 cm
Areál: 408 000 km²

Největší agapornis z celého rodu se vyskytuje v severovýchodní Africe, konkrétně v jižní a východní Etiopie. Jeho poddruh obývá severní oblasti Etiopie a od nominální formy se liší velikostí – o něco menší zobák a křídla. U druhu je pohlavní dimorfismus, kdy samice má hlavu zelenou, samec má červené čelo. Podle BirdLife International mají počty agapornise etiopského vzrůstající tendenci. Ve volné přírodě se vyskytuje v malých skupinkách, kdy obývá suché kopcovité oblasti, kde rostou jalovce a pryšce. Pro svůj výskyt ve vysokých nadmořských výškách (1300-3200 m n. m) se označuje jako horský druh. Ostatně i jeho latinské pojmenování (taranta) je odvozeno od pohoří Taranta v Etiopii. Občas slétává do nížin, kde hledá fíky. Dále se živí bobulemi či travními semeny.

První odchov byl zaznamenán v roce 1909 v Rakousku. Měli by se chovat po párech, jelikož v době hnízdění jsou k sobě agresivní. Hnízdo staví sama samice a do hnízda zanáší stavební materiál v peří svého těla. Jako stavební materiál používá kůru, listí, suchou trávu a další přírodní materiály. Bylo pozorováno, že před snesením vajíček vystele samička hnízdní dutinu peřím. Následuje snůška vajec, která čítá asi 3-6 vajíček a samice na nich sedí 24 - 25 dnů. Mláďata zůstávají v budce dalších 7 - 8 týdnů. Patří mezi druhy, u kterých odchovy nejsou tak samozřejmé jako u jiných druhů, přesto při složení dobrého páru mohou být pravidelné i početné.

Krmíme je různorodou potravou, suchá směs zrnin obsahuje oves, proso, lesknici, semenec, pohanku, niger a další semena. Nezapomínáme ani na zelené krmení. Během chovné sezony podáváme jižní ovoce, vaječnou míchanici, vařenou rýži a naklíčené zrniny. Konzumují i larvy potemníka moučného a mravenčí kukly. I u tohoto druhu se vyskytlo několik mutací: tmavý faktor, Místy, bronzově plavá a bledě plavá.