INFO

Kraj Vysočina,
Horní Cerekev

+420 728 325 744
Aerforce@centrum.cz

Klece a voliéry

Chovné prostory jsou místem, ve kterém agapornisové stráví celý život. Zpravidla je můžeme rozdělit na klece a voliéry. Všeobecně se uvádí, že na 1 pár agapornisů by měl být vyčleněn prostor o velikosti 1 m3. Klece i voliéry by měly být vybaveny bidly (použijeme větve ovocných stromů, břízy, vrby, olše, apod.) a na dně by měla být podestýlka (používá se písek, mulčovací kůra). Agapornisové pochází z Afriky, proto je nutné, aby prostory v nichž se nachází, byly mrazuvzdorné. Někteří chovatelé sice tvrdí, jak mají agapoprnise celoročně venku a že si ptáci „již zvykli“. Pokud se s tímto setkáte, tak od takového chovatele se držte raději dále.

Klece

Prostory, ve kterých máme klece umístěné, by měly splňovat základní podmínky (dostatečně osvětlené, dobrá výměna vzduchu – ne průvan). Rozměry klecí jsou individuální. Lze ale doporučit jejich orientaci na délku než na výšku, jelikož agapornisové jsou letci. Taková klec pro 1 chovný pár pak může mít rozměry 80 cm délka, 50 cm hlouba, 60 cm výška. Při výběru klece si rozmyslíme její obslužnost – praktickým pomocníkem je umístění šuplíku na dně klece, který nám tak usnadní její čištění. Klec můžeme zakoupit nebo si ji uděláme sami. Jako materiál můžeme použít kov (železo, hliník) či dřevo, se kterým se dobře pracuje. Při výběru dřeva raději sáhneme po tvrdším – dlouho odolá případnému opotřebení ze strany agapornisů. Pletivo, kterým klec potáhneme, by mělo mít sílu aspoň 1,2 – 1,4 mm. Je to z toho důvodu, že agapornisové jej nepřeštípnou, ale zároveň kdybychom se rozhodli chovat jiné druhy, tak jej nemusíme měnit. Rozměr oka může být např. 19 x 19 mm. Každopádně vyhněme se tzv. králíkářskému pletivu. Ač někteří chovatelé uvádí, že s ním mají dobré zkušenosti, tak u jiných jej agapornisové dokázali proštípat velmi rychle. Spodní část klece olištujeme do výšky cca 10 cm – tímto se sníží nepořádek, který bude z klece létat do okolních prostor. Pro dobrý přístup do klece nezapomeňme na dvířka, která u více rozměrných klecí mohou být i dvoje – usnadní nám jak čištění a výměnu bidel, tak případný odchyt agapornisů. Pokud je naším záměrem chov, tak budky nejlépe umisťujeme z vnější strany, aby zbytečně nezabíraly místo uvnitř a zároveň nám zjednodušovaly jejich kontrolu v době hnízdění. Klec umístíme na místo, kde není průvan a zároveň část bude vždy zastíněná. Můžeme je umisťovat jednotlivě nebo do bloků, regálů. Záleží na našich záměrech. Obdobnou kapitolou jsou pak větší klece, přechod k voliérám, ve kterých můžeme chovat několik párů dohromady.

Klec - vhodná pro 1 pár agapornisů

Klecová stěna - cílený chov po jednotlivých párech

 

 

 

 

 

Voliéry

Vždy platí, čím větší prostor, tím lepší. Voliéry jsou prostorná chovná zařízení, ve kterých mají ptáci dostatek místa. Agapornise v nich můžeme chovat ve skupinách. Z hlediska typů rozlišujeme voliéry pokojové a venkovní. Ne každý má však možnost mít v bytě či domě voliéru. Většinou tak mají chovatelé vyhrazenu jednu celou místnost, kde se nachází jak klece, tak případná voliéra. Venkovní voliéry můžeme rozdělit opět na dva typy a to na sezonní a kombinované. Kombinované voliéry mají vnitřní temperovanou část, kde jsou ptáci přes zimu a pak výletovou část, kde mohou trávit čas při pěkném počasí.

Nejčastěji se setkáváme se sezonními voliérami, kde jsou agapornisové umístěni od jara do podzimu a na zimu je pak chovatelé umisťují domů do klecí či vnitřních voliér. Voliéry je dobré orientovat jižním směrem, jejich zadní část a boky by měly být z pevného materiálu (zabránění průvanu). Zastřešení volíme buď částečné a nebo úplné. Agapornisové musí mít možnost schovat se v době nepříznivého prostředí nebo před vysokými teplotami. Voliéru potáhneme pletivem o síle drátu 1,2 – 1,4 mm. Pokud máme dvě a více voliér vedle sebe a nemáme mezi nimi pevné přepážky, tak uděláme příčky z dvojitého pletiva (mezera mezi nimi cca 3 cm). Agapornisové jsou agresivní a tím tak zabráníme vzájemnému napadání mezi voliérami. Dvojité pletivo můžeme využít i na další strany – pak budeme mít jistotu, že se na naše ptáky nedostane škodná. Podlaha by měla být pevná (beton, dlažba), aby se do ní nemohlo nic podhrabat. Na ní pak umístíme standardní podestýlku.


Různorodost chovatelských zařízení je pestrá, co chovatel, to trochu jiné klece i voliéry. Někteří chovatelé mají během sezony páry agapornisů v jednotlivých klecích, kde odchovávají mláďata, po sezoně je pak přesunují do voliér, kde ptáci zesílí a naberou kondici.

 

Letní voliéry - chráněny ze všech stran, přední strana tvořena pletivem a před ním tabulové sklo.

Letní voliéra - zadní stěna plná, boky částečně chráněné, střecha na celé voliéře