Agapornis zelenohlavý

Areál výskytu agapornise zelenohlavého (Agapornis swindernianus)  Agapornis swindernianus
Nominální forma: Agapornis swindernianus swindernianus (Kuhl, 1820)
Poddruh: Agapornis swindernianus zenkeri (Reichenow, 1895)
Poddruh: Agapornis swindernianus emini (Neumann, 1908)
Velikost: 13 cm
Areál: 1 490 000 km² 

Jediný druh agapornise, který se v zajetí nevyskytuje. Rozdíl mezi jednotlivými poddruhy je především ve zbarvení a rozsahu límce kolem krku. Nominální forma se vykytuje v Libérii, poddruh zenkeri pak v Kamerunu, ve Východním Gabonu a v Kongu. Poddruh emini je některými autory přiřazován k předešlému poddruhu, jiní jej naopak potvrzují. Rozšířen je od oblastí východního Konga až po západní Ugandu. Jejich biotopem jsou deštné pralesy, kde žije vysoko v korunách stromů a živí se plody fíků, jež v těchto oblastech rostou. Jejich let je přímý a pohybují se ve skupinkách čítajících cca 6 ks. Létají spíše nad korunami stromů a vyhledávají tak jednotlivé zdroje potravy. Občas zalétávají na kukuřičné a rýžové plantáže. Hnízdí v období dešťů, bližší informace o počtu vajíček ve snůšce a odchovech nejsou známy.


V minulosti bylo uskutečněno několik pokusů o odchycení a chovu v zajetí. Tyto pokusy ale vždy skončili neúspěchem. Když už se podařilo odchytit několik ptáků, tak v zajetí žili krátce a zanedlouho hynuli. Nejznámější je chov kněze G. Boueta ze Zairu, kterému po několika málo dnech uhynuli. Odmítali brát náhradní potravu a raději hladověli, když neměli plané fíky v určitém stádiu zralosti. Z pozorování z přírody vyplývá, že v době sklizně pořádají nájezdy na pole s prosem. Z toho vyplývá, že jejich potravou nejsou jen fíky. Možná to bude cesta k jejich postupné domestikaci.

 

Agapornis zelenohlavý

Stéphane Bocca

Joomla templates by a4joomla