Agapornis růžohrdlý

Agapornis roseicollis
Nominální forma: Agapornis roseicollis roseicollis (Vieillot, 1817)
Poddruh: Agapornis roseicollis catumbella (Hall, 1952)
Velikost: 16 cm
Areál: 469 000 km²

Tento agapornis má svůj původ v jihozápadní Africe, především v Namibii a v jižní Angole, kde se vyskytuje jeho poddruh Agapornis roseicollis catumbella. Tento poddruh je o něco menší, má výraznější barvy a světle oranžový zobák. Agapornis růžohrdlý obývá sušší oblasti (savany a stepi) od nížin až po nadmořskou výšku do 1600 m. Vyskytují se blízko vodních ploch. Mladí ptáci se vyskytují v obrovských hejnech a hnízdění probíhá v koloniích. V přirozeném prostředí čatso hnízdí v hnízdech snovačů, kdy obsazuje jejich hnízda a následně již své nestaví. Pokud hnízdí v dutinách stromů, tak samice nosí v kostřeci stavební materiál na stavbu hnízda.

Tento druh agapornise patří mezi nejčastěji chované, kdy jej nalezneme v klecích a voliérách mnoha chovatelů. K jeho popularitě přispívá i velké množství mutací, které se u něj projevily. Prozatím známe 16 primárních mutací, a několik stovek jejich kombinací. Taktéž byla chovateli vyšlechtěna tzv. výstavní forma: selektivním výběrem bylo dosaženo odchovů velikostně větších agapornisů s výraznějšími barvami a celkově robustnější postavou. Agapornise růžohrdlého můžeme chovat ve skupinovém chovu, kdy základem úspěšného soužití párů je vypuštění všech agapornisů naráz do voliéry, aby si utvořili svá teritoria. Ke stavbě hnízda jim předkládáme různé větvičky. Samice snáší průměrně 4-5 vajíček, inkubační doba je cca 23 dnů. Ze začátku je krmí jen samice, později se přidá i samec. Asi po pěti týdnech mláďata vylétávají z budky a ve stáří šesti měsíců přepeřují.

Krmíme je směsí semen - proso, oves, lesknice, kardi ... Podáváme naklíčené zrniny, piškoty, zelené krmení, ovoce a zeleninu. Rádi mají klasy ovsa a kukuřice v mléčné zralosti. V době odchovu zvyšujeme podíl bílkovin a podáváme vaječnou míchanici.