Sportovní chovatelství

aneb proč vystavovat exotické ptactvo?

Rozhovory s chovateli a návštěvníky na výstavách, které náš klub pravidelně obsazuje, mne inspirovaly k napsání tohoto článku. O čem vlastně je sportovní chovatelství? Jaký má smysl, přínos? Baví Vás to?

Na úvod si objasněme pojem „sportovní chovatelství“. Jedná se o kategorii chovu papoušků, při které nejde o odchování co nejvzácnějšího druhu, jak se často dočítáme, ale o odchovy papoušků, které se co nejvíce blíží standardu daného druhu. Nejlépe mezinárodnímu standardu uznávanému na světových šampionátech. Co to je standard? Ideál jednotlivých druhů papoušků co se týče vzhledu. Chovatelé se k němu snaží přiblížit. Dalo by se říct „soutěž krásy“.

Ale proč vystavovat? Častá to otázka. Proč umisťovat papoušky do stísněného prostoru? Proč je vystavovat stresu na výstavách? Nebylo by jednodušší je mít jen doma v klidu? To je jen malá část otázek, na které si sportovní chovatel musí odpovědět. V mém případě odpovídat na ně na výstavách široké veřejnosti.

V současné době velmi sílí snahy o tzv. welfare neboli pohodu zvířat. Možná budou někteří z Vás překvapeni, jak na tom jsou sportovní chovatelé. Protože nezasvěceným pozorovatelům se může zdát při pohledu na nekonečnou řadu malých výstavních klecí na bodovací výstavě, že právě sportovní chovatelé nejsou ti, co pohodu papouškům vytvářejí. Opak je pravdou. Samozřejmě nemohu hodnotit všechny sportovní chovatele, ale drtivá většina se snaží welfare svým svěřencům poskytnout. O tom se Vás budu snažit přesvědčit.

Proč jsou ptáci v bodovacích klecích? Tak především, papoušci tam jsou pouze po dobu výstavy. Všichni sportovní chovatelé mají voliéry, takzvané „proletovačky“, kde část roku papoušci spokojeně žijí. Po dobu hnízdění jsou u některých chovatelů v chovných boxech, ale po vyvedení mláďat se přemístí většinou opět do prostorných voliér. U papoušků je důležité, aby měli možnost letu. Sílí jim svalstvo atd. Speciálně sportovní chovatelé chtějí své svěřence dostat do výborné kondice a k tomu je možnost proletu nutností. Aby mohli být po dobu výstavy v bodovacích klecích, jsou papoušci na tuto skutečnost trénováni. Postupně si zvykají na stísněný prostor klece. A pak ho snášejí bez problémů. Je to nutné, pokud jste odpovědný chovatel. Papoušek se cítí v malém prostoru úplně jinak, pokud je na něj zvyklý. Pokud ne, hrozí zranění nebo i úhyn.

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak se papoušek chová ve výstavní kleci, hodnotí posuzovatel slovem kondice. Buď zoufale poletuje po kleci a je neklidný, nebo je relativně klidný a je schopen posouzení. A v tom je také kus chovatelského umění připravit ptáky na výstavu tak, že je pták v dobré kondici. Posuzovatel, aby mohl posoudit odpovědně a spravedlivě papouška, musí mít stanoveny jednotné podmínky pro všechny chovatele a tou jsou bodovací klece. Zkrátka pokud to přirovnám k lidem, tak pár dní místo 4+1, budete v malé garsonce. Což se v klidu přežít dá.

Paradoxně jde ve sportovním chovatelství o zastavení se u papoušků. Opravdu si prohlédnout své odchovy. Kdo z tzv. „normálních chovatelů“ má možnost si prohlédnout své odchovy 1 rok staré nebo 2 leté. Věřte je to úplně něco jiného. Chovatelský rok se vám nebude řídit co nejrychleji se mláďat „zbavit“, ale naopak se budete těšit na jejich přepeření. Jak se v 1 roce „vylepší“ a jejich pozorování je ta pravá odměna sportovních chovatelů. Ne poháry a umístění na výstavách, ale posunovat svůj chov kvalitou dál. A chov papoušků si užít. Možná to zní divně, ale pro mě je to podstatné. A výstava Vám k tomu „užití“ pomůže. Setkáte se s lidmi, kteří se zajímají o to samé jako vy. To není málo. Vyměníte si zkušenosti v reálném světě. To Vám žádná internetová diskuze nedá. Žádné přímé live internetové přenosy. Pouze osobní setkání a zkušenost. Vzpomínky si člověk nekoupí, ty musí zažít.

 

 

 

 

 

 

 

 

Proč vůbec pořádat výstavy? Tak především je to propagace naší záliby, které jsme více či méně „propadli“. Pořád je důležité naživo představit veřejnosti a hlavně dětem jak papoušci vypadají, jak se chovají. Je to propagace chovu ptáků. A právě na těchto akcích je příležitost se setkat s veřejností a vysvětlovat o co jde chovatelům papoušků. Pro sportovní chovatele je důležité vědomí, že chová kvalitní jedince a může je vystavit. Nechová mezidruhové křížence. Není mu jedno, jaké papoušky použije k chovu. Zajímá ho kvalitní jedinec a ne jak nejlevněji koupím – většinou na úkor kvality. Bez porovnání s ostatními chovateli nelze poznat to, co vlastně doma chovám. Každý má pocit, že má doma ty „nejlepší“ jedince. Ale jedině porovnání a přiznání si nedostatků je posun k lepšímu. Však se podívejme na inzertní servery, kde visí stálé inzeráty „prodávám celoročně“. Chovat papoušky stylem odchovám a co nejrychleji prodám, aby toho co nejméně zkonzumovali a pořád dokola…To je cesta, která nikam nevede.

Ano, můžete mít papoušky doma v klidu. Nevystavovat. Proč ne i to je cesta. Ale není to cesta pro sportovního chovatele. Dost dobře nechápu chovatele, kteří mají doma i velmi kvalitní agapornise, ale nevystavují. Pak je investice do tohoto chovu pro mě trochu záhadou. Často to jsou omluvy ve smyslu „zatím nemám takovou kvalitu v chovu“ apod. Ale je potřeba se jednou osmělit, začít, pak už to jde samo. V podstatě se z toho časem stává droga v tom dobrém slova smyslu. Nesedíme u počítačů a virtuálně nechováme, reálně chovem žijeme.

Pro chovatele, kteří mají své papoušky jako domácí miláčky, mám jen pár ujištění. Sportovní chovatelé v drtivé většině poskytují svým svěřencům životní podmínky velmi nadstandartní. Opravdu jsou v bodovacích klecích pouze po nezbytně nutnou dobu. Aby papoušek vypadal pěkně v bodovací kleci, musí se mu poskytnout předchozí velmi dobrá péče. To jen ve zkratce.

Sportovní chovatelství není jednoduchá disciplína. To nezastírám. Je potřeba sehnat si výstavní klece. Trénovat ptáky. Vybírat jen to nejkvalitnější do chovu… Ale věřte, je to cesta, která vás odmění. Vědomí svého kvalitního chovu je jedna z hlavních odměn. Kdo nezkusil, nepochopí. Těžko vysvětlovat některým chovatelům tzv. „velkých papoušků“, že jejich vzácné odchovy jsou co do chovatelského úsilí stejně náročné jako uspět na výstavě bodovaných papoušků se svými odchovy tzv. obyčejných papoušků jako jsou např. agapornisové, korely, andulky… Představit své odchovy v té nejlepší kondici na výstavě bodovaných papoušků není tak jednoduché, jak se může některým zdát.

 

 

 

 

 

 

 

 

Koho zaujal tento článek a měl by chuť vystavit své svěřence, tak pokud to hodně zkrátím, je potřeba mít odchovy okroužkované a sehnat si bodovací klece. Na trénink je možné použít i klece plastové, které lze v e-shopech koupit za cca 400,-Kč. Najít si bodovanou výstavu exotického ptactva, přihlásit se a přijet.

Zároveň bych chtěl vyzvat chovatele agapornisů, aby neměli obavy ze vstupu do neznámého a zkusili své svěřence vystavit a společně tak můžeme posouvat chovy dále. Nezáleží na věku, zda s chovem začínáte nebo se mu věnujete dlouhá léta. Též je jedno kdo odkud je, vždyť i v klubu máme členy, kteří jezdí jednu cestu cca 600 km. Vždy je to pouze o tom prvním kroku ... A ten lze udělat i na Celostátní výstavě agapornisů, která se každý rok koná na přelomu září/října, kde každý chovatel agapornisů může tyto ptáky vystavit, dva dny strávit společně s dalšími chovateli těchto papoušků, účastnit se přednášky zaměřené na mutace a možná i tím dát další smysl vlastnímu chovu. Jste srdečně zváni.

Na závěr citát chovatelské legendy Waltera Wienera: „Kdyby chovatel nemohl výsledky své práce předvést ostatním chovatelům a porovnat je s jejich výsledky s cílem dosáhnout v soutěžení co nejlepšího umístění, stal by se jeho chov pouze chovem rozmnožovacím a brzy by ztratil na zajímavosti“. Rok uveřejnění 1987, 33 let starý citát platí pořád beze změny!

 

Mgr. Karel Novák

Český klub chovatelů agapornisů
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

článek vyšel v časopise Papoušci (č.5/2020)