Agapornis škraboškový

Agapornis personatus

Patří mezi nejvýraznější zástupce rodu Agapornis. Černá hlava, bílé okruží kolem oka, červený zobák, žlutá hruď s límcem a zelené tělo upoutávají pozornost mnoha chovatelů. Přesto jsou ve stínu oblíbenějšího agapornise fischeri.

Jako malý kluk jsem v Pelhřimově chodil do Děkanské zahrady, která je veřejně přístupná a byly v ní umístěny plechové voliéry s papoušky, bažanty, králíky a mývalem. V jedné z voliér létalo hejno přírodně zbarvených agapornisů škraboškových.  Po cestě zpět jsme se ještě zašli podívat do zwerimexu na rybičky a i tam v kleci nabízeli tyto papoušky. Co to je za druh sem tenkrát nevěděl, ale když se řeklo „papoušek“, vybavil se mi právě tento pták. Po několika letech, v době začátku chovu, to byl právě tento druh, který byl pořízen jako první.

Výskyt v přírodě

Agapornis škraboškový se v Africe vyskytuje na území o odhadované rozloze 224 000 km² v části státu Tanzanie. Populace se jeví stabilní, dle IUCN je druh veden v kategorii málo dotčených. Přirozeným životním prostředím jsou rozlehlé savany s roztroušenými stromy a keři. V části areálu výskytu dochází k překryvu s populacemi agapornisů fischeri a existuje zde riziko na vzájemné mezidruhové křížení obou druhů. Po agapornisech fischeri a růžohrdlých se jedná o třetí nejčastěji chovaný druh agapornisů u nás. 

Chov a potrava

Agapornisové škraboškoví jsou na chov nenároční ptáci, vhodní pro začínající i zkušené chovatele. Chovat je lze v klecích i voliérách. Obecně se uvádí prostor 1 m³ na jeden pár, nicméně čím větší a členitější prostor jim dopřejeme, tím lépe. Klece jim vyhovují spíše podélné, než vysoké, jsou dobrými letci. Na dně klecí a voliér v zimovišti používám bukové štěpky, díky nimž se prašnost snížila na minimum. Přes sezonu jsou agapornisové ve venkovních voliérách, kde mají na dně písek. Krmení je stejné jako u jiných běžně chovaných agapornisů, tzn. suchá směs zrní (proso, oves, kardi, lesknice, lněné semínko a další druhy zrnin, poslední dva roky dále přidávám směs divokých travních semen), v době hnízdění vaječná míchanice, naklíčené zrní (střídám pšenici s nakličovací směsí Deli Nature 33), ovoce a zelenina. Agapornisové se rádi koupou, proto je důležité, aby měli vodu k dispozici nejen k pití, ale i misky kde se mohou vykoupat. Takto dochází i k následnému vlhčení hnízd. Sépiová kost a větvičky k okusu jsou samozřejmostí.

 

 

 

 

 

Hnízdění

Po celý rok jim předkládáme větve k okusu, z nichž si v době hnízdění staví hnízda. Nejčastěji jim dávám vrbové větve, klasickou „košíkařskou vrbu“, která je měkká, dobře se jim zpracovává a v budce dobře drží vlhkost. Dále můžeme předkládat např. větve ovocných nebo jiných listnatých druhů stromů (bříza, javor, olše – pro svou tvrdost vhodná na bidla, topol, apod.). K hnízdění využívají budky, používám budky nastojato se základnou 22 x 22 cm a vnitřní výškou 25 cm, které mají provrtané dno a pod nimi je ještě miska s vodou. Agapornisové škraboškoví jsou velcí stavitelé, celou budku vystelou větvemi, přes provrtané otvory větvičky nasávají vodu z misek pod nimi a zvyšují tak vlhkost v hnízdě. Nikdy jsem tak neměl problém s líhnutím mladých. Chovatelé používají budky různých rozměrů, jak podélné, tak nastojato, a ptáci v nich bez problémů hnízdí. Menší budky mají výhodu v tom, že je agapornisové brzy vystelou a dříve zahnízdí, větší zase nabízejí více životního prostoru mladým. Budky nastojato upřednostňuji především z důvodu minimalizace rizika vypadnutí mladých z hnízda, což ve voliérách může být pád z výšky fatální. Po vystlání budky si ve větvích udělají chodbičku a hnízdní komůrku, kam samička snáší obden vždy jedno vajíčko. Průměrná snůška je kolem 4-5 vajíček, není výjimkou i vyšší počet. Doba inkubace, než se agapornisové vylíhnou, se pohybuje kolem 23 dnů. Mladí agapornisové se kroužkují přibližně v 11 dnech (záleží však na individuálním vývoji, později vylíhnutá ptáčata často rostou pomaleji, většinou to je v čase otevření očí) kroužkem o průměru 4,5 mm. V době odchovu krmíme co nejpestřejší stravou a postupně zvyšujeme její množství. Odchovaní agapornisové z budky vylétávají přibližně za 6 týdnů, poté jsou ještě několik týdnů rodiči přikrmována, především samečkem. Není neobvyklé, že se rodičovský pár následně chystá na další snůšku. Občas se řeší problém ohledně znečištěného hnízda trusem, zvláště u početnějších odchovů. V tomto případě můžeme po hnízdění část hnízda vyměnit, agapornisové si jej následně upraví.

 

 

 

 

 

Mutace

U agapornise škraboškového jsou základní barevné řady zelená a modrá, v posledních letech se ještě přidala *tyrkysová* (u nás zatím není tolik rozšířena). Ostatní barvy jsou již mutací těchto základních barev. Původními mutacemi u tohoto druhu jsou tmavý a violet faktor, modrá, pastel a bronzově plavá. Další mutace byly na ně přeneseny z jiných druhů agapornisů pomocí transmutací.

Tak jako jiné druhy agapornisů dostal i tento druh „na frak“ díky neznalosti. Bylo namnoženo mnoho barevných kombinací, které je problémem rozeznat. Řada „chovatelů“ vůbec nerozlišuje rozdíl mezi agapornisem  fischeri a škraboškovým, kříží je mezi sebou a vznikají kříženci nesoucí znaky obou druhů. Tito potomci jsou nadále plodní a problém se přenáší v různých mírách do dalších generací. Tento stav došel před lety tak daleko, že kvalita šla rapidně dolů. Mnoho chovatelů si tento stav uvědomovalo a započala velká poptávka po čisté přírodní formě, kde agapornis má žlutou hruď. Kvalita přírodně zbarvených agapornisů šla výrazně nahoru a v chovech se rozšířili, na úkor mutací.

Některé z dříve běžně rozšířených mutací se díky módní vlně přírodního zbarvení dostaly na okraj zájmu a nyní se trend pomalu obrací. Dnes začíná být problém sehnat kvalitní agapornise škraboškové modré, pastelové, Dominantní straky nebo v mutacích Edged či Slaty. Nemluvě o různých kombinacích. Například mutace Edged: Jak často tuto mutaci u těchto agapornisů vídáme? Prakticky vymizela, k vidění bývá občas na výstavě, v počtu pár jedinců. Na klubové výstavě jich bylo za posledních několik roků vystaveno pouze pár. Přitom se jedná o dominantní mutaci, kdy stačí mít v páru jednoho agapornise této mutace a polovina mladých ji pak ponese.

Mezi vzácné mutace patří lutino (ino zelený). Nejen že je problém tuto mutaci odchovat, ale v drtivé většině případů ptáci nesou známky křížení s agapornisem fischeri, kde je stejná mutace poměrně běžná. Čistí agapornisové škraboškoví v této mutaci se i na největších výstavách objevují velmi sporadicky.

V chovech u nás se kromě přírodní formy nejčastěji setkáme s modrou řadou, tmavými a fialovými faktory a to hlavně v různých kombinacích. Dále jsou k vidění pastely a Dominantní straky.

Závěr

Agapornisové škraboškoví jsou vnímáni jako „ti třetí“ (po agapornisech fischeri a růžohrdlých). Na Celostátní výstavě agapornisů bylo v roce 2016 vystaveno pouze 16 agapornisů škraboškových, v roce 2015 jich bylo 24 a 10 v roce 2014. Chovatelů těchto ptáků je u nás mnoho a je na nich, aby se neustále posouvali. Porovnat chované ptáky na výstavě nám dá zpětnou vazbu o jejich kvalitě, případně máme možnost pořídit kvalitní agapornise do svého chovu. Pokud vás agapornisové (nejen) škraboškoví zaujali a chcete vidět desítky různých barevných kombinací v nejvyšší kvalitě u nás, navštivte Celostátní výstavu agapornisů, která se pravidelně koná na přelomu září a října v Brně, případně na Exotice v Lysé nad Labem u stánku Českého klubu chovatelů agapornisů koncem října.

 

S využitím literatury: DIRK VAN DEN ABEELE, 2006: Agapornisové – kompletní průvodce. Nakladatelství Dona s.r.o., České Budějovice, 303 s.
Birdlife International - http://datazone.birdlife.org

 

Petr Vopálka

Český klub chovatelů agapornisů
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

článek vyšel v časopise Papoušci (č.5/2017)