Chov agapornisů fischeri

Agapornis fischeri

Rod Agapornis čítá celkem 9 druhů a jejich původní domovinou je Afrika. Pokud pomineme agapornise zelenohlavého (Agapornis swindernianus), který se v zajetí nechová a agapornise oranžovohlavého (Agapornis pullarius), kterého chová v Evropě jen několik málo chovatelů specialistů, jsou ostatní druhy běžnými chovanci našich klecí a voliér. Nejrozšířenějším a nejpopulárnějším druhem u nás je bezesporu agapornis fischeri!

První zmínka o něm se datuje někdy koncem 19. století a první odchov v zajetí se odehrál v roce 1926 v USA.  Jeho domovinou jsou převážně suché savany na severu Tanzanie, kde žije v malých hejnech, hlavní složkou potravy jsou travní semena. Jeho chov není při dodržení jistých zásad vůbec náročný. V zajetí se podařilo vyšlechtit mnoho barevných mutací, takže si každý může vybrat barvu, která se mu líbí. Popisovat podrobně, jak agapornis fischeri vypadá, je asi zbytečné a nejlépe je se podívat na přiložené fotografie.

Po párech nebo v hejnu?

Další výhodou je možnost chovat je v hejnu, protože ne každý má prostory na chov v oddělených klecích po párech. Pokud se ovšem chceme zabývat chovem trochu vážněji se zaměřením na mutace, případně výstavy, je chov po párech nevyhnutelný. I když se v literatuře uvádí dle anglického názvu „lovebird“ (volně přeloženo ptáci lásky), že si jednou utvořené páry zůstávají věrni celý život, není to tak úplně pravda. Když samička sedí v budce na snůšce, sameček se mnohdy páří s jinou samičkou v hejnu a potom se divíte, co za mladé se v hnízdě vylíhne. Také se mi stalo, že jsem do společné voliéry na jaře vypustil osvědčené páry, které spolu hnízdily už v minulém roce, a k nim přidal jeden nově složený. A co se nestalo, nově složený pár a jeden starší si prohodily partnery. Takže tak je to s věrností až do konce života…

Pokud již ptáci hnízdí, neměl by se do hejna přidávat žádný nový kus. Nedopadlo by to dobře a bylo by jen otázkou času, kdy přidaného jedince hejno zlikviduje. I když se to na tak malé ptáčky nezdá, umí být pěkně agresivní a troufnou si i na daleko větší ptáky než jsou oni sami. Proto je nemůžeme chovat dohromady s jiným druhem papoušků. Pokud je potřeba do hejna přidat nový kus, děláme to vždy mimo hnízdění a vždy je lepší (pokud to lze) přidat více kusů najednou. V těchto momentech je důležité změnit uspořádání bidel ve voliérách, aby to původní osazenstvo trochu zmátlo. Není na škodu vytvořit nějaké zákoutí z větví, kam se může pronásledovaný jedinec ukrýt. Řešením může být přestěhování celé skupiny do jiné voliéry nebo klece, ale tuto možnost nemá každý.

V případě chovu po párech by klec měla mít alespoň 70-80cm na délku a 40 cm na šířku a výšku. Na odchov jsou tyto rozměry dostatečné, avšak pokud chceme odchovávat kvalitní a vitální ptáky, měli bychom mladé po odstavu přesunout do proletových voliér, aby mohli zesílit. Do voliér bychom měli dát po sezoně i chovné kusy aby mohly zregenerovat a nabrat nové síly na příští rok.

Pořízení agapornisů

Rozhodně nedoporučuji Zverimexy a podobné chovatelské obchody. Můžeme si je koupit na některé burze, kde je k vidění často hodně špatných ptáků a kříženců. Ovšem na argument mnohých a nechci ani říkat chovatelů, co je na něm tak drahého, když vedle má pán ty samé a o polovinu levnější je někdy lepší nereagovat. Rozdíl je v tom, že kupujete kvalitní čistokrevné jedince ať už přírodní nebo přesně identifikované mutace a jejich kombinace. Nejlepší je to vždy u chovatele doma nebo na nějaké výstavě, kde Vám chovatelé rádi poradí s výběrem a dalším chovem. Z nekvalitního ptáka nikdy neuděláte šampiona, ale z kvalitního máte šanci. A čas Vám vloženou investici zhodnotí.

 

 

 

 

 

Chov

Co se týká samotného chovu, nejčastější otázkou je, zda agapornis může být chován sám nebo jen v páru. Může být chován sám, ale vzhledem k tomu, že je to společenský pták, tak to nedoporučuji. Není mu to přirozené a strádal by. Je vždy lepší mít alespoň pár. Často bývám dotazován, jak lze rozeznat samičku od samečka. Tady je potřeba zdůraznit, že je to těžké určit i pro zkušené chovatele. Pokud se chovu už nějakou dobu věnujete a máte ptáky takříkajíc „nakoukané“, tak se lze podle některých znaků pokusit určit pohlaví, ale vždy to bude jen tip. Samička má širší zobák, pánevní kůstky dál od sebe, bývá mohutnější, jiný tvar ocasu … Ale v případě, že chci mít jistotu a neztratit chovnou sezonu špatně určeným pohlavím, jedinou jistotou je test DNA. I tak se může stát chyba, takže 100% jistotu budeme mít, až budou v hnízdě oplozená vajíčka.

Někdo může argumentovat, že test DNA na takového obyčejného papouška je zbytečnost a je to drahé. Možná u běžných mutací je cena DNA skoro stejná jako cena samotného papouška, ale i tak se to přece oplatí. Ušetřím sice za test, ale nebudu mít mladé, protože nemám pár a tím pádem ani nic na prodej. Nebo obětuji peníze a vrátí se mi to na odchovech, které můžu zase prodat. Je už na každém, jestli je to zbytečnost nebo ne. V době před cca 25 lety, kdy jsem s chovem agapornisů začínal, nebyla možnost tyto testy dělat a tak mě trvalo 3 roky, než jsem se dočkal odchovů, protože jsem nebyl schopný složit páry. Dnes dělám testy u velké většiny vylíhnutých agapornisů. U některých mutací je to i nezbytnost, protože cenový rozdíl mezi samcem a samicí je i několik tisíc Kč (zejména u mutací vázaných na pohlaví).

 

 

 

 

 

Potrava

Základem je směs zrnin, kterou si můžete namíchat sami nebo koupit přímo již namíchanou. Většinou obsahuje proso, lesknici, oves, pohanku, čirok, lněné semínko, semenec, niger, ostropestřec, pšenici... Čím pestřejší, tím lepší. Ovšem nedoporučuji a sám ji také téměř nedávám slunečnici. Pro agapornise je příliš tučná. K tomu je třeba připočítat ovoce, zeleninu a zelené krmení všeho druhu a opět platí co nejpestřejší sortiment, prostě co zahrádka dá. Mohou i exotické ovoce z obchodu, ale s jednou výjimkou: Avokádo, pro papoušky jsou některé druhy toxické (nevíme, jaké druhy se k nám dováží) !!! Měli by mít k dispozici minerální písek a grit, sépiovou kost a předkládat jim i větvičky stromů na okus. Mimo to, že si okusem doplňují minerály a zabaví se, tak je používají i jako výstelku hnízda, která udržuje vhodnou vlhkost potřebnou k líhnutí. Je to i jeden z důvodů, proč mají mít k dispozici i přístup k vodě na koupání.

Takto můžeme agapornise krmit celý rok, ale pokud je chceme stimulovat ke hnízdění, musíme krmení trochu upravit. Začneme zrniny namáčet, klíčit a obohacovat stravu i o vaječnou míchanici. U mě probíhá chovná sezona od jara do podzimu. Už někdy během ledna začnu postupně zrniny namáčet a zhruba 2x týdně přidávám vaječnou míchanici. Během února postupně začínám směs nakličovat a míchanici dávám 3-4x týdně. Není to nic složitého. Odpoledne když přijdu z práce a nakrmím, zaliji novou várku krmení horkou vodou, aby bylo vše ponořené, a přidám pár kapek jablečného octa, aby se to nezkvasilo. Ráno vše dobře propláchnu a nechám odkapávat. Po příchodu z práce vše zase dobře propláchnu a máčené je připravené ke zkrmení. Pokud chci naklíčené, tak tento postup opakuji ještě jeden den a to jsou už vidět první klíčky. Namáčené i klíčené připravuji každý den čerstvé.

Vaječnou míchanici dělám klasicky z nahrubo nastrouhaných vařených vajec, strouhané mrkve, strouhanky a zeleného dle možnosti (pampeliška, jitrocel, salát, špenát, kopřivy...). Směs by neměla lepit, měla by být sypká. Na závěr ještě přimíchám minerální přípravek Nutrimix Ex-A. Letošní sezonu jsem se rozhodl vyzkoušet i granule speciálně pro agapornise (Psittacus-Minor). Kupodivu jsem byl mile překvapený, jak agapornisům chutnají a nevím, jestli je to jen náhoda, ale i chovná sezona se letos vyvíjí nadmíru dobře.

Hnízdění

Jakmile se v budce (používám ležaté o rozměrech 15 x 15 x 22 cm) objeví první snesené vajíčko, přestávám krmit klíčeným a nedávám ani míchanici. Znova začnu až 1-2 dny před předpokládaným datem líhnutí. Samičky snáší obvykle 3-6 vajíček ale nenasedají hned od prvního, ale většinou až od třetího. Inkubace trvá 21-23 dnů. Budku začnou opouštět zhruba po 35 dnech a i potom je rodiče ještě 1-2 týdny krmí. Já nechávám mladé s rodiči pohromadě po dobu +/- 60 dnů a potom mladé vypustím do samostatné voliéry. Je celkem normální, že v té době již samička znovu snáší.

 

 

 

 

 

Mutace

U „fišeráků“ jsou stovky různých barevných kombinací, barvami jen hýří. Jsou však kombinace, kterých bychom se měli vyvarovat, a proto je dobré se informovat u zkušených chovatelů, jestli zrovna to co se nám třeba líbí, je dobré nechat spolu hnízdit. Pokud se nejen začínající chovatel rozhodne věnovat chovu mutačních agapornisů, měl by mít alespoň základní znalosti genetiky, protože jinak by se své vysněné mutace nemusel nikdy dočkat.

Již několik let jezdí členové CZAC pravidelně do Belgie na BVA Masters, což je neoficiální mistrovství světa chovatelů agapornisů. K vidění je tam přes 2 000 agapornisů a to včetně těch nejnovějších mutací, které se ve světě objevily. Když jsem byl na výstavě poprvé, byl jsem ohromený kvalitou vystavovaných ptáků. Takové nikdo v České republice do té doby nechoval. U nás se hold dívá každý spíš na cenu, než na kvalitu. Nebylo co řešit, začal jsem si z výstavy a od předních zahraničních chovatelů, které jsem na této akci postupně poznal, doplňovat svůj chov kvalitními ptáky. Touto cestou se dali i jiní členové klubu a tak se postupně chov agapornisů v Česku začal zvedat a zkvalitňovat. Dnes už nejsem kvalitou agapornisů na této výstavě tak překvapený a dokonce se sám chystám letos vystavovat. I díky této výstavě jsou v ČR mutace, které bychom jinak neměli moc možností spatřit.

Dnes mám ve svém chovu takové mutace a kombinace jako například *tyrkysový*, Euwing, opalin, opalin *tyrkysový*, opalin Euwing, opalin dom. straka a to i v modré řadě v kombinací s violet faktorem. 

Úspěch v chovu 2019

Loni (2018) jsem si právě z Belgie dovezl i pár agapornisů fischeri štěpících na pale fallow (český název je bledě plavá). Odchovat tuto mutaci není vůbec snadné. Je velká úmrtnost mladých hned v prvních dvou dnech po vylíhnutí a to až 80 %. Nevěděl jsem co vlastně čekat a i když jsem tajně doufal, aby se to podařilo, tak jsem byl připraven, že to nebude nic lehkého. První zklamání přišlo hned na začátku chovné sezony. Oba ptáky jsem kupoval s určeným pohlavím DNA, ale samec začal snášet vejce. Tak a je to v háji, byla má první myšlenka. Mám dvě samice. Naštěstí se ukázalo, že nejen samec, ale i samice má špatně určené pohlaví a tak jsem nakonec přece jen měl pár. Dopadlo to nad očekávání dobře, momentálně létají ve voliéře 3 agapornisové fischeri pale fallow a pár se chystá znovu hnízdit.

Závěr

Mohl bych být spokojený, což i jsem, ale ... V poslední době se objevují informace o agapornisech fischeri s červeným faktorem. Věřím, že je to jen otázka času a budou i oni létat ve voliéře u mě doma. Na závěr bych Vás chtěl pozvat na výstavu agapornisů, která je největší svého druhu ve střední Evropě a kterou pořádá CZAC každoročně v Brně. Nejen, že tam můžete spatřit nepřeberné množství mutací agapornisů všech druhů ve výstavní kvalitě, ale můžete se dozvědět i mnoho informací, které by Vás mohli zajímat, případně si agapornise pořídit. Já tam jsme každý rok, uvidíme se?

Pozn. redakce: Odchov mutace pale fallow u agapornise fischeri a to navíc rovnou třech mladých je výrazný úspěch, jelikož tato mutace je velmi vzácná. Zahraniční chovatelé, kteří se této mutaci věnují i mnohem déle, mají často problém odchovat od cíleně sestavených párů i jedno mládě, natož 3. V České republice do této chvíle není známo, že by se tato mutace podařila odchovat. Ptáci se neobjevili na žádné inzerci ani výstavě. Je možné, že Petr Kunčar je prvním chovatelem, který tuto mutaci u nás odchoval a navíc v takovém počtu. Zkrátka rarita a historický úspěch. Gratulujeme!

 

Petr Kunčar

Český klub chovatelů agapornisů
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

článek vyšel v časopise Papoušci (č.5/2019)