Agapornis růžohlavý

Agapornis lilianae

Agapornis růžohlavý patří mezi méně známé druhy z rodu Agapornis. Řada chovatelů si je kvůli tomu plete s běžně rozšířenými agaponisy fischeri. Agapornisové růžohlaví žijí v jihovýchodní části Afriky v lesích a okolí vodních toků.

Můj chov

Agapornise růžohlavé jsem začal chovat před pár lety, kdy jsem si přivezl moje první jedince do chovu z Maďarska. Zaujala mě na nich jak jejich vzácnost, tak i jejich poměrně raritní zastoupení na Slovensku a krásná paleta barev. Momentálně se v mém chovu vyskytuje více jak 16 mutací a tento počet se každým rokem zvyšuje. Mnoho z nich, jako např. pastelino nebo *tyrkys* jsou na Slovensku nebo v Česku jedinečné. V mém chovu se snažím, asi jako každý chovatel, o co možná nejhezčí a nejzdravější mutační i přírodní ptáky. Osobní potěšení mi nejvíce přináší, když se vylíhne mládě mutace lutino (ino zelený). Na tuto mutaci se nyní ve svém chovu zaměřuji a snažím se o přenesení genu ino do modré řady a tím vytvoření prvních albino (ino modrých) ptáků na Slovensku. Většinu z mých mutací jsem dovezl z Maďarska, Rakouska, Česka nebo Belgie, protože mnoho z nich se na území Slovenska nenachází. Pokud se již nachází, tak je jen velmi málo chovatelů, kteří se v nich vyznají a prodávají křížence anebo ptáky, kteří neodpovídají požadavkům pro danou mutaci.

Krmení a hierarchické chování

Dovoluji si konstatovat, že při agapornisech tato dvě slova v určitých případech se sebou souvisí a proto je není možné od sebe oddělit. Dalším důležitým faktorem je správná výživa, protože můžete mít ty nejkrásnější ptáky, nebo nejlepší postupy v chovu, ale při nesprávném krmení budou mláďata i dospělí ptáci trpět. Toto se určitě projeví i na kvalitě mláďat a výživovém stavu dospělých ptáků. Krmivo pro agapornisy se v mém chovu skládá převážně ze směsi zrnin (lesknice, pohanka, konopí, žluté, bílé a červené proso, loupaný oves, niger, neloupaná rýže a len).

Když chci ptáky nabudit k hnízdění, tak podávám vaječnou směs a naklíčené zrní. Díky vyššímu přijmu bílkovin se ptáci rychleji dostávají do toku. Musíme však dbát na to, abysme ptákům tuto potravu nepodávali v době sedění na vajíčkách. V takovém případě mohou vajíčka nechat být a začít novou snůšku. Když už se mladí vylíhnou, doporučuji přidávat do potravy vaječnou směs, kvůli jejich plnohodnotné výživě. Taktéž v průběhu celého roku podávám na okusování celou mrkev (ne strouhanou). Ptáci si aspoň mají čím upoutat pozornost a nenudí se. Taktéž podávám různé zelené krmení, jako je pampeliška nebo různé druhy trav se semeny, které si ptáci rádi vybírají. V potravě je důležitá i minerální složka, kterou dodávám pomocí sépiových kostí a různých minerálních posypů na potravu. Krmivo při velkých skupinách doporučuji dávat do širokých misek, protože agapornisové růžohlaví se stejně jako další druhy agapornisů vyznačují tím, že si vytváří teritoriální skupiny, v kterých je určitá hierarchie a nejníže postavení ptáci by mohli být při krmení utlačovaní. Kvůli této vlastnosti se nedoporučuje do chovné skupiny agapornisů přidávat nové jedince, protože by je okamžitě napadali a to až do jejich úhynu. U mladých ptáků, kteří ještě nemají vytvořenou hierarchii ve skupině, mohou nastat výjimky. Při vytváření hnízdních skupin se doporučuje přemístit do voliéry všechny ptáky naráz. V případě, že jsou ve voliéře už od začátku i s jinými druhy ptáků, tak si na ně zvyknou. Moje osobní zkušenosti jsou takové, že když chci přidat do voliéry anebo klece nového jedince, tak přendám všechny agapornise z dané voliéry do přepravky na cca 30 minut a následně je vypustím spolu s novými jedinci zpět do původního prostoru. Tuto metodu používám už roky a ještě nikdy nedošlo k úhynu nebo napadení. Tato metoda funguje na principu, že při přemístění do přepravky jsou ptáci ve stresu. Díky tomu při jejich vypuštění zpět je jejich hlavním cílem dostat se ven z přepravky a co nejdále od potencionálního nebezpečí a ne ochrana teritoria před novými jedinci. Taktéž při vypuštění pomáhá přemístit misky a bidla, tím pádem ptáci hůře poznávají původní místo.

 

 

 

 

 

Chov

Odchov probíhá stejně jako u dalších druhů agapornisů. Důležité je zabezpečit dostatečné množství vrbových proutků na okusování a stavbu hnízda. V mém chovu tyto větve vyměňuji 2x týdně, aby byly vždy čerstvé. Z vlastní zkušenosti se mi osvědčilo podávat tenčí větvičky, které jsou více oblíbenější (není to však pravidlem), případně větve nastříhat na 10 cm kousky, díky čemuž dosáhneme jejich rychlejšímu nanošení do hnízda. Když se jim podává dostatečné množství čerstvých proutků, tak se mohou chovat i v dřevěných voliérách nebo klecích (bez okusování konstrukcí). Já je chovám v polo dřevěných voliérách a ještě jsem nezažil žádné problémy s okusováním dřeva z voliéry. Chov se mi osvědčil v klecích i po skupině ve voliéře. Do jedné voliéry s rozměry 2,7m x 0,75 m x 2,2 m dávám 4 páry. Do těchto rozměrů nedoporučuji dávat více než 5 párů, abychom se vyhnuli případným šarvátkám. Doporučuji dávat budky na stejnou úroveň, protože v opačném případě by se ptáci bili o nejvýše umístěné budky kvůli lepším podmínkám pro odchov mláďat. Je to přirozený instinkt ptáků, kterým se vyhýbají zemním predátorům. Agapornisové růžohlaví naštěstí nemají tendenci k okusování noh, jako je to např. u agapornisů fischeri.

Do voliér umisťuji ptáky podle jednotlivých fenotypů (barev, mutací) anebo podle genotypu (mutace kterou nese, není na první pohled, má ji v genech a je vhodná do kombinace s dalšími). V průběhu zimy nechávám vybrané jedince v chovné kleci s rozměry 100 cm x 50 cm x 50 cm, kde se spáří a po vypuštění do společné voliéry zůstanou v párech. Samozřejmě i zde mohou nastat výjimky a ne všichni vybraní jedinci se musí zesynchronizovat. Někdy je potřebné několikrát vyměnit samce nebo samici, než si najdou toho „pravého“. Klecový chov se mi též osvědčil, na chov jednotlivých párů, protože nejsou rušeni ostatními ptáky. Odchované mláďata přemisťuji do proletovacích voliér, aby zesílily. Proto nesprávná výživa vede často k obezitě. Případně doporučuji menší množství tučných semen (např. kardi, slunečnice).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na odchov používám ležaté budky s rozměry 25 cm x 15 cm x 15 cm. Do budky nasypávám jemnou vrstvu hoblin. Již jsem se potkal i s tím, že při poklesu teploty v chovném zařízení ptáci odpočívali v jedné budce, aby se lépe zahřáli.

Samička po nakladení vajec (většinou 3-6) na nich sedí přibližně 3 týdny, mláďata vylétávají asi po 5 týdnech. Po prvním vyletění se ještě často do hnízda vrací. Doporučuji je nechat ještě asi 2 týdny s rodiči, protože do té doby je stále krmí. Sice je můžeme už po jednom týdnu osamostatnit, ale v tomto období jsou mláďata ještě slabá a ne úplně samostatná. Své ptáky nechávám hnízdit maximálně 2x do roka, výjimečně 3x, aby sem předešel jejich vysílení. Na zimu jim vyhovuje teplota okolo 15°C, ale já jich chovám při 10°C. Dosud jsem s tím neměl žádný problém a dokonce jsem se při takovýchto teplotách dočkal více odchovů bez jediného úhynu, oslabení nebo deformací mláďat. Nastala už i situace, že se mi „spářili“ dva samci nebo dvě samice. Tato chyba se však dá snadno zpozorovat a jedince od sebe oddělit. V případě spáření dvou samic se v hnízdě bude nacházet velké množství vajíček. U spáření dvou samců v hnízdě samozřejmě nenajdeme nic …

 

 

 

 

 

Mutace a tvar těla

V první řadě by sem chtěl zmínit ptáky v přírodní barvě, protože to oni by měli tvořit základ každého chovu. Každá jedna mutace, která vznikne transmutací (= křížením s jiným druhem a následnému chovu několika generací tak, aby se z kříženců stali ptáci dané mutace daného druhu). Většinou se to praktikuje tak, že se tito ptáci zpětně kříží s kvalitními ptáky přírodní barvy. U růžohlavých si kvalitního agapornise představujeme jako ne příliš malého, ani velkého, přibližně 14 cm velkého ptáka s pěknou postavou (vyrovnané dolní i horní proporce). Důležité je i zbarvení. Límec pod krkem, který je žluté barvy, nemůže být příliš široký. Měl by tvořit jen jemnou čáru mezi tváří (maskou) a břichem. U některých jedinců se může stát, že odchovají mláďata, která mají masku při okrajích začerněnou. Toto nežádoucí zbarvení však po prvním přepeření mizí.

Při koupi agapornise růžohlavého se vyvarujme ptákům s nadměrně velkým vzrůstem anebo „levému“ tvaru těla. To znamená velká vypnutá hruď, která je větší oproti dolním partiím těla. Tyto znaky mohou poukazovat na křížence anebo na to, že tento agapornis měl v blízkých předcích agapornise jiného druhu. Menší vady jsou např. u modrých ptáků to, že jim modrá barva zasahuje až do zadní části krku (za to se na výstavách běžně strhávají body). Správně by mezi krkem a „hřbetem“ měly být rozdílné odstíny modré anebo by modrá barva měla s bílou tvořit čáru. Toto neplatí u strakatých ptáků, přičemž dominantní straky by měly mít aspoň 80 % těla strakaté.

V posledních letech se čím dál více rozšiřují i různé zajímavé mutace, z kterých se některé vyskytují i v mém chovu. Například zelený pastel (bledě zelený pták se světlejšími letkami), nebo pastelino (barva je více do žluta, letky bílé). U obou těchto mutací zůstává barva masky stejně oranžová, jako u přírodního jedince. Podobně zbarvená mutace je i dilute zelený, který se od pastela liší v jiném odstínu zelené, ale pro nezkušené chovatele může být tento rozdíl na první dojem stejný. Taktéž zajímavou barvou je *tyrkys*. U této recesivní mutace je celý pták „modrý“, křídla jsou tmavší barvy, než břicho. Čelo má oranžové a hlavu žlutou, přičemž přední část je bledší a v zadní části hlavy jde až do šeda. Hruď a hřbet dělí od hlavy a krku dobře viditelná čára mezi barvami.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavostí je též DD modrý (dva tmavé faktory v modré řadě). Pták je celý tmavý až černý. V zelené řadě se označují jako DD zelení (barva je „olivově“ zelená – tmavá). Též známe ptáky s jedním tmavým faktorem (D). Tito ptáci mají barvu podobnou jako ptáci stejné mutace bez tmavého faktoru, akorát jsou o odstín tmavší. Další zajímavostí je fialový (violet) faktor, který se plně projevuje jen v modré řadě. V zelené řadě se fialový faktor projeví prakticky jen na spodní straně letek, kde je jemný fialový nádech. Kombinace fialového faktoru a zeleně řady je nežádoucí.

V posledních letech se objevuje čím dál tím více nových a zajímavých mutací, jako je například Euwing. Ptáci této mutace mají specifický vzor trojúhelníkového tvaru na hřbetě v horní části těla (mezi křídly). Zbarvení tohoto vzoru záleží na zbarvení ptáka. Například u zelených ptáků je tento vzor více do žluta.

Závěr

Jako jsem už dříve vzpomínal, tento druh agapornise je v našich chovech vzácný, tak každý jeden odchovaný jedinec je menším chovatelským úspěchem. Zvláště, když se podaří nějaká krásná mutace, která dokáže nadchnout určitě každého chovatele, jako mě. Rád poradím s chovem těchto papoušků a pomohu tak rozšířit chov tohoto druhu.

 

Denis Chvostík, Slovensko

Český klub chovatelů agapornisů
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

článek vyšel v časopise Papoušci (č.6/2020)