Samička agapornisů - kámen mudrců ...

Jak jsem již uvedl ve svém prvním článku ve všeobecném představení mého chovu, mám dlouhá léta v chovu párek přírodně zbarvených růžohrdláků. Jistě se i vám při chovu stalo, že přišel další chovatel, a při výběru svého miláčka vám řekl, že by nejraději “samečka“…buď do páru, a nebo z dalších „důvodů“… A o tom to asi právě je…

Jak již asi víte, rozpoznat pohlaví je u těchto jedinců nadlidský výkon - sice existují nějaké znaky, podle kterých by to mohl být ten či onen jedinec, ale skutečnost je mnohdy úplně jiná. Skutečně zdařilá metoda je zkouška mezírky mezi pánevními kůstkami, při které uchopíme ptáka do dlaně a prstem mu přejedeme mezi oběma kůstkami - u samičky je opravdu mezírka i několik mm, naopak samci mají kůstky téměř u sebe. Pokud měla již samička někdy mladé, rozpozná rozdíl i naprostý laik. Jenže toto lze rozpoznat pouze u dospělých jedinců – tedy v období kolem jednoho roku stáří jedinců, u mláďat, která jsou ještě ve vývinu a mají mezírku takřka všechna stejnou, se ani na tuhle metodu spoléhat nemůžeme. A tady je právě již první kámen úrazu - snad víte, že agapornisové hnízdí většinou ihned 2 x po sobě, takže pokud by jste chtěli ponechat mláďata z první snůšky ve společnosti rodičů do stavu pohlavní dospělosti a možnosti rozeznat pohlaví, budou již osamostatněna i mláďata ze druhé snůšky, a v prostoru vyčleněném pro chov bude jaksi těsno…. Objeví se hádky o teritorium a o potravu. Tudíž vám mohu garantovat, že ve většině případů koupíte ve zverimexu ptáky, kteří se teprve osamostatnili, naučili sami zobat zrní a mnohdy jim ještě nestačilo slézt ani hnědé ozobí.

Jistá možnost se tu jeví v podobě chování, kde se mláďata již sami začnou k sobě mít a tím tvořit i jakousi párovost (v páru mohou pochopitelně žít i jedinci stejného pohlaví, ve kterém vcelku s úspěchem supluje úlohu druhého pták stejného pohlaví – budeme ale ochuzeni o skutečný odchov mláďat), proto vcelku doporučuji: pokud někdo vybírá agapornise jako pár s případným odchovem mláďat využít i této možnosti. Od přírody se jedná o ptáky, kteří žijí v hejnech a proto mu jistě přítomnost druhého jedince jen prospěje. Ne vždy si ale lidé přejí mít dva ptáky, protože se snaží jednomu budou věnovat opravdu dostatečně, a to tak, že jej naučí třebas i pár slov, tak jako moje první samička, která s úspěchem říkala “Ferdo“.

A zde se dostávám k dalším problémům, které s chováním samostatně chovaného jedince mohou nastat, a to obzvláště u již zmíněných samiček. Jak již asi víte, jsou agapornisové velmi temperamentní ptáci, kteří vyžadují dostatek pozornosti a stále něco klovou a vyvádějí…. Pokud tedy chovatel zpozoruje, že mu jednoho dne začne samostatně chovaný jedinec posedávat na dně klece, jako by se čepýřit, tak ráno pravděpodobně zjistí, že má na dně klece snesené vejce… může si s úspěchem říci, že má v chovu zástupce ženského pohlaví. První chovatelovo nadšení asi opadne, pokud zpozoruje změnu v chování samiček, které může vyústit od neklidného chování, až po klování do všeho, co se jen ke kleci přiblíží, včetně vašeho prstu. Potom již začnete nejspíše shánět všelijaké informace o tom, co dělat…

Jak již napovídá úvod článku, je zde potom opravdu problémem zjistit, kde a co jak má člověk udělat, co nezanedbat… Hormonální procesy u samiček totiž způsobují nejrůznější změny v jejich chování, takže se z původně poklidného člena vaší domácnosti může stát člen velmi agresivní. Nejdůležitější je samici v tomto období doplnit přísun vápníku, protože vápník opeřenci mohou brát pouze z potravy. Většinou je to ještě tak, že pokud není v chovu zastoupen samec, který samici „dokrmuje“a tím jí dodává také v potravě jisté vitamíny, samice snese tzv. blaňák - vejce, které není oplodněno od samce je se slabou skořápkou, tudíž jde hůře vytlačit z kloaky, a může to dokonce dopadnout tak jako v mém případě, kde jsem se již nemohl koukat, jak samice dole trpěla a odvezl ji k veterináři - kde po rentgenu ani nevypadalo na to, že by vejce bylo nějak extrémně veliké, ale byl to právě již zmíněný blaňák Po masírování a podání léků na zvýšení nervové účinnosti k vytlačení vejcete (prelodistan) došlo konečně k neporušenému snesení a vytlačení - bohužel se stala ta věc, že jak vejce tlačilo na nervy při pánevním vyústění, ochrnuly samičce nejdříve dolní končetiny a potom dostal jedinec tzv. šok, kde do hodiny po mé radosti vystřídal smutek z její ztráty. I toto se může stát, proto je potřeba opravdu nezanedbat přísun vápníku v potravě v tomto období.

No a co se týče agresivity, je zde opravdu těžké radit - nejlépe je asi opatřit partnera, který se jí bude dostatečně věnovat. Samozřejmě tím myslím vzájemně vyzkoušet (ne umístit hned nového papouška ze zverimexu či od chovatele do klece ke stávajícímu) - nejdříve odděleně, každý jedinec v menší kleci kousek od sebe aby na sebe mohli “pokřikovat“, a potom vzájemně přemístit do nové větší klece (voliéry) tak, aby si nemohl žádný z nich „nárokovat“ nějaké svoje teritorium, s připravenou hnízdní budkou a větvičkami a čekat, jak to vše dopadne. Pokud ne dobře, jistě vám každý slušný chovatel či zverimex jedince vymění, a můžete spárování vyzkoušet znovu.

Možná již po tomto tušíte, proč někdy chovatelé chtějí, aby jste jim vybral z chovu nejraději „samečka“. Nechci tu nějak zacházet do dnes jistě oblíbených témat dnešní doby v podobě feminismu, protože bez těch „samiček“ by nikdo z nás potom neměl žádného toho svého oblíbeného opeřence…

Radek Klimeš
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript." style="font-size: 10px; line-height: 15px; text-align: right;">Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


Joomla templates by a4joomla