Pěstování senegalského prosa

Setaria italica

Senegalské proso, nebo-li bér obilný (bér vlašský) dorůstá kolem 1,5-2 m výšky a jeho klasy jsou pro agapornise (a nejen je) vítaným zdrojem zábavy a zpestřením jídelníčku. Seženeme je v podstatě na každé burze, avšak pokud máme na zahradě trochu místa, můžeme si je vypěstovat sami. Pěstování senegalského prosa není takový problém, jak sem může zpočátku zdát. V roce 2010 jsem senegalské proso poprvé zasel a tak se podělím o pár poznatků.

Ideální doba výsevu se jeví druhá polovina dubna či začátek května, avšak záleží především na počasí. Semínka senegalského prosa jsem vyséval až koncem května, což bylo poměrně pozdě, ale i tak na podzim stačilo dozrát. Půdní a vláhové podmínky jsou důležitými faktory při pěstování jakýchkoliv plodin. V mém případě však zemina nebyla ideální, avšak záhon byl od podzimu pohnojen. Po připravení plochy k setí (rozdrcení větších částí zeminy, celkové zarovnání povrchu) jsem odrolil semínka z klasů a vysel je do několika řádků. Řádky byly od sebe vzdáleny přibližně 20cm. Výsev v řádcích jsem prováděl na husto. Ze začátku trvalo poměrně dlouho, než rostliny vzešly. Po vyklíčení jsem jednotlivé řádky vyjednotil a to tak, aby mezi rostlinami byla přibližně 5 cm velká mezera. Možná by bylo dobré tuto vzdálenost nepatrně zvětšit a tím umožnit rostlinám více místa. Jak jsem se již zmínil, tak růst rostlin byl zpočátku velmi pomalý, v období vegetace však hodně dynamický, což dokreslují i následující fotky (rozdíl je jeden měsíc):

Po rychlém růstu se na rostlinách začaly objevovat první klásky, které postupně narůstaly. Následovala fáze dozrávání, ta byla poměrně dlouhá. Nejdříve dozrála semena na straně, která byla natočena směrem ke slunci. Na odvrácené straně trvalo dozrávání o něco déle. Často slýchávám, jak úrodu napadnou ptáci (vrabci apod.), ale v mém případě jsem přišel možná tak o jeden klas. Možné vysvětlení je to, že v okolí bylo dostatek jiné potravy, ale i to, že vypěstované klasy byly novinkou i pro volně žijící ptactvo.

Nakonec jsem všechny klasy sklidil, svázal do svazků a dal volně sušit. Během roku jsem proso nijak neošetřoval, jen jsem několikrát odplevelil záhon. Výhody domácího pěstování jsou zřejmé: nemusíme platit za něco, co si snadno vypěstujeme sami a přitom víme, že jsme nepoužili žádné insekticidy či pesticidy. Pokud tedy máte na zahrádce na záhonu kousek místa, tak neváhejte a využijte jej.

Fotogalerie z průběhu sezony pěstování senegalského prosa

Petr Vopálka
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.