Jak jsem začal chovat agapornise

Celý příběh začíná skoro jako pohádka… Jednoho dne, zrovna když jsme u babičky orali zahradu, mě napadlo což takhle pořídit si papouška. Měl jsem přesně na mysli toho zeleného s růžovým krkem, co měla babička a potom žlutého, který byl krásně ochočený a svého času ho měla moje teta. Tenkrát jsem samozřejmě nevěděl, že se tento druh papouška jmenuje agapornis růžohrdlý a že ten žlutý je jeho lutino forma. Poptal jsem se a na webu jsem narazil na stránky agapornis.ic.cz. Jaké bylo mé ohromné překvapení, že stránky má částečně pod svými křídly můj bývalý spolužák ze základní školy a že tudíž také chová agapornise. Hned jsem si zjistil jeho ICQ a začali jsme si po dlouhé době povídat o životě a hlavně o chovu agapornisů. Přemýšlel jsem o růžohrdlém, ale Jirka mi doporučil méně hlučného, hnědohlavého.Pootevřená klec s agapornisem hnědohlavým
Ani jsem nečekal, že budu vyrábět novou klec, když jsem jednu vlastnil. Ta byla ale velmi malých rozměrů, a tak jsem dal na Jirkovy rady a vyrobil si svoji. Samozřejmě jak jinak, než podle předlohy na tomto webu - menší klec 550 x 550 x cca 550 mm (D x Š x V). Fotka mi bohatě stačila pro představivost. Podle udaných rozměrů jsem si vypracoval návrh a zjistil, co vše budu potřebovat. Celou konstrukci klece tvoří dřevěné hranolky 20 x 20 mm různých délek, podlahu mám z lisované desky podobné sololitu, avšak s vodě odolnou úpravou. Celá konstrukce je pak opláštěna pletivem s velikostí ok 12mm. Dále jsem spotřeboval 3 panty na dvoje „vrátka“. A samozřejmě mnoho spojovacího materiálu (šrouby různých velikostí, podložky a výztuže do rohů).
Pro hranolky jsem si zašel k místnímu truhláři - lépe řečeno jsem je s ním vyrobil. Kdo nemá takovou možnost, může zajít do BauMaxu nebo podobného obchodu. Avšak varuji před cenami, aby vás pak klec nevyšla dráž, než kdybyste si ji koupili hotovou. Panty jsem musel koupit v BauMaxu, ikdyž levněji by se daly sehnat možná i u velkoprodejce se spojovacím materiálem (v Přerově např. Pela Trade), kde jsem kupoval šroubky a podložky. Pletivo jsem koupil na burze v Přerově s Jirkou. Na moji klec jsem koupil 2m pletiva šířky 1m.

Jelikož jsem neměl po ruce aku-šroubovák, tak jsem pěkně poctivě použil křížový. Nejprve jsem si navrtal do hranolků díry - jednak se to lépe šroubuje a jednak tím omezíme riziko prasknutí hranolku. Často mi pomáhal svěrák nebo odborné rady rodiny:)) Podle obrázku jsem tedy sestrojil konstrukci. Do rohů přidal na zpevnění mosazná „elka“. Jelikož mi zbyl materiál, rozhodl jsem se si klec trochu vylepšit a ze stropu klece jsem udělal víko pomocí dvou pantů a rámu.

Pletivo jsem si rozměřil tak, abych měl jeden kus na předek klece, na dvířka, dalším kusem jsem pokryl zbývající tři stěny. Na vrchní odklápěcí víko mi nezbyl díky rozměrům pletiva 2x1 metr celý kus, proto jsem použil dva větší, které se navzájem překrývají (asi 15cm). Pro jistotu jsem je propletl drátem, abych zamezil případnému poranění papouška. Dále abych zamezil poranění jak papouška, tak sebe nebo kohokoliv jiného, tak jsem vylámal kombinačkami trčící drátky po rozstříhání pletiva. Nyní přišlo na řadu přichycení pletiva šrouby a podložkami. Šrouby s podložkami jsem dával asi po 15cm, zhruba stejně od sebe - celkem jsem použil cca 85 šroubků pro přichycení pletiva a o něco méně podložek. Po zdárném dokončení opláštění jsem přistoupil k podlaze. Nejprve jsem si spodní část klece obehnal proužky sololitu o výšce 10 cm, kromě vrátek (viz.foto). Zespodu jsem opět navrtal dírky jak do konstrukce, tak do sololitu, ve kterém jsem navíc udělal větším vrtákem zahloubení pro hlavičky šroubů. Nakonec jsem vyrazil pod ořechy, kde byly napadané staré větve, které jsem použil jako vybavení klece.

Detail rohu klece

Hotová klec

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady se mi osvědčilo vrchní víko, bez kterého bych jen s těží umísťoval dlouhé větve na to správné místo. Také jsem si vyrobil houpačku z rovného mladého kousku dřeva, což nedoporučuji, protože by mohla zachutnat Vašemu papouškovi tak jako mému, takže je bez ní:)). Nyní už mě nedrželo nic před tím koupit si svého vysněného papouška. Vyrazili jsme s Jirkou na burzu v Přerově, kde mě pořádně provedl a vysvětlil, jak tam co chodí. Prošli jsme si halu a narazili na pěkný kousek agapornise hnědohlavého. Rozhodl jsem se pro něj a koupil ho. Koupili jsme ještě nějaké krmivo – směs prosa a klasy prosa, zbytek potřebného mi Jirka doma daroval.

První noc Agin, jak jsem mu začal nakonec říkat, strávil v menší kleci, jelikož velká ještě nebyla dokončena. Hned po několika hodinách mě vyděsil po návratu z procházky. Celá klec byla od krve a já jsem se zděsil. Poranil si drápek a já hned psal Jirkovi, co dělat. Jirka zchladil moji horkou hlavu, že se to může stát a pokud už nekrvácí, mám to nechat být.

Když jsem nastěhoval Agina do klece, byl jsem pyšný, že se mu líbí zrovna moje houpačka. Zpočátku byl velmi plachý. Už po měsíci jsem ho zkusil pustit z klece, ale pak jsem ho tam nemohl dostat zpátky. Krmím podle doporučení, ale o tom je tady jiná velmi pěkně zpracovaná kapitola. Nyní po sedmi měsících, co vlastním Agina, jsem zpozoroval, že ztrácí svoji plachost. Jelikož nejsem často doma, stará se o něj převážně táta. Já mu věnuji své víkendy. Teď už mi běhá po psacím stole, jí moje večeře, nechá se pohladit, zobe z ruky a ráno mě budí ne moc příjemným vřískáním…

Chtěl bych tímto článkem poděkovat Jirkovi Kornelovi za ochotu a veškerý svůj čas, co mi věnoval

 

Kompletní fotogalerie částí klece

Václav Bartoš

 


 

Joomla templates by a4joomla