Jak to vidím já?

Téma č. 2: Chov

Druhý díl série pokračuje na téma chov. Dozvíme se názory chovatelů jestli preferují chov jednotlivě či v hejnu, jak přes sezónu, tak v zimním období. Na tyto a jiné otázky s tím související najdete odpověď níže...

František Klíma

Po několikaleté zkušenosti považuji za jednoznačně nejlepší chov ve voliérách a v menším hejnu. V praxi jsem vyzkoušel oboje, takže mám možnost srovnání. Tato otázka má svá pro i proti.
Když jsem po letech opět začal s chovem agapornisů (chovám Fischeri), sehnal jsem z různých zdrojů 8 přírodních kusů a umístil je najednou ve voliéře těchto parametrů: venkovní výletová část 2 x 1 x 2m se záletem do vnitřní zděné o rozměrech 1 x 1 x 2m. K mé velké radosti se z osmi ptáků vytvořily 4 páry, což nemělo chybu. V následující sezóně jsem papouškům vyvěsil kmenové budky ve vnitřní části voliéry a takto přirozeně sestavené páry vyvedly více než 30 mladých ze dvou hnízdění.

Postupem času, kdy mě začaly lákat mutace, ptáků přibývalo, jsem se rozhodl vyrobit dvě sektorové klece, každá o 4 boxech 100 x 60 x 50 cm, ideální vždy pro jeden pár agapornisů. Klece jsou umístěny v krmné chodbě ve vnitřní části ptačího domku. Zde nastal kámen úrazu. Přestože jsem sestavil stoprocentní 1,0 x 0,1 (záměrně nepíši páry) úspěšnost byla ve srovnání s chovem v menším hejnu a voliéře podstatně slabší. Nemluvě o mnohem náročnější obslužnosti jednotlivých klecí, jak při krmení, ale i úklidu, podávání větví na stavbu hnízd atd. Logicky snáze obsloužíte osm ptáků v jedné voliéře, nežli stejný počet rozdělený ve čtyřech klecích.

Nakonec jsem vyčlenil 3 voliéry výše uvedených rozměrů s tím, že v první mám přírodní, ve druhé INO a štěpitelné na INO a ve třetí ptáky modré řady. Nevýhodou tohoto chovu je znemožnění párování konkrétních jednotlivců, což je ovšem vyváženo faktem, že přirozeně sestavený pár je bezkonkurenční. Možná v budoucnu, pokud se dopracuji k vzácnějším mutacím, či druhům, klecový odchov bude nezbytný. V každém případě vyžaduje přinejmenším větší trpělivost.

Petr Kunčar

U mě jsou ptáci chovaní v hejnu (8 párů) v celoroční voliéře 2,5 x 2 x 2m (d x v x š) s možností záletu do vnitřní ubikace stejných rozměrů, kterou mám napojenou na ústřední topení. V zimním období je teplota uvnitř cca 10°C. V období, kdy teploty přes den klesají pod 10°C uzavírám výlety a agapornisové zůstávají uvnitř. Budky přes zimu nenechávám. Opět je dávám až podle počasí březen-duben. Agapornise chovám společně po více párech, ale pokud se chce chovatel opravdu věnovat cílenému chovu určitých mutací, je chov po párech nejlepší. Při úhynu jedince z chovné skupiny v období hnízdění další kus nepřidávám. Mimo dobu hnízdění ano a vždy bez problémů.

Mgr. Karel Novák

Jsem pro chov v hejnu – přirozený způsob – spokojenost ptáků, vzájemná podpora při hnízdění, přirozený výběr partnera. Doporučení pouštět ptáky vždy najednou, ne jednotlivě nebo postupně. Nevýhodou je při chovu mutací horší „sledovatelnost“ barev. Myslím, že i přes nevýhody, kterých se najde určitě celá řada, vyniknou agapornisové právě jen v hejnovém chovu. Používám venkovní voliéry – a v zimě vnitřní voliéry mírně vytápěný prostor, průměrná teplota se zde pohybuje okolo cca 10 stupňů. Letní sezónu mám vždy cca od 1.4 do 1.11.

V zimním období mají ptáci klidové odpočinkové období, pouze v případech pozdního druhého hnízdění přesunuji agapornise i s budkami do vnitřních voliér, kde budky ponechám až do vylétnutí mláďat. Přesun je samozřejmě všech budek i nehnízdící páry v hejnu.

Miroslav Piňos

Osobně preferuji chov v párech, v hejnu se mi chov neosvědčil ani u andulek, natož u fišeráků, které hlavně chovám, a to v klecích bednového tipu. Celoročně chovám a odchovávám v garáži, kde přes zimu udržuji teplotu okolo 10 stupňů.

Jan Tykal

Já osobně jsem pro chov v hejnu, ale každý si musí rozmyslet předem, co od chovu očekává a jaké má cíle. Můj chov je, abych tak řekl, spíše pro potěšení, proto mi vyhovuje hejnový chov. Pokud by někdo chtěl mít chov cílený, ať už pro výstavní účely nebo pro šlechtění mutací, lépe by mu jistě vyhovoval klecový chov po párech. Myslím si, že voliérový chov v hejnu je pro agapornise přirozenější, je tu snadnější údržba zařízení, ptáci mají možnost přirozeného výběru partnerů, stimulují se navzájem k hnízdění, při dodržení všech zásad i více prostoru, snižuje se jejich agresivita a je tu možnost, že se ptáci naučí přijímat potravu, kterou dosud odmítali. Nevýhodou je např. špatná manipulace s ptáky, problémy s ukončením odchovné sezony, nemožnost přesně dávkovat některé preparáty (vitamíny, minerály, přípravky na odčervení apod.). V párovém chovu, ať již v klecích či voliérách můžeme naopak každému páru poskytnout individuální potřeby, víme jaké potomstvo můžeme očekávat, krmnou dávku upravíme dle potřeby a v případě potřeby je snáze odchytneme. Uvádí se, že na jeden pár má být minimálně 1m krychlový prostoru, ale spíše si myslím, že záleží na štěstí, jako v mém případě.

Mé chovné zařízení se skládá z jedné letní venkovní voliéry o rozměrech 1x2x2m a dále z celoročních voliér o rozměrech 0.9 x 2 x 1,5 m(š-v-d) vnitřní část + nedokončený výletový prostor 0,8 x 2x 2m  (š-v-d). V těchto skromných podmínkách chovám po čtyřech párech s celkem slušnými výsledky. Uvádí se, že na pár ptáků mají být zavěšeny dvě hnízdní budky. V mém případě zavěsím vždy pouze o dvě budky navíc. Stávalo se mi totiž, že si páry vybraly budky vedle sebe a ostatních si nevšímaly, ale také se mi stalo, že si nejdominantnější samice zabrala všechny budky. Proto je potřeba věnovat začátku hnízdění mimořádnou pozornost a v případě potřeby ihned zasáhnout.

Obecně lze říci, že nejideálnější pro agapornise je nejlépe celoroční voliéra s venkovní proletovou částí. Ať již budeme chovat ptáky v páru nebo v hejnu, je to pro ně zkrátka přirozenější. Mají dostatek slunečního záření, déšť, čerstvý vzduch, ale i okolní život je pro ně určitým zpestřením života. Tím ovšem nechci zatracovat klece, pokud bude někdo začínat, tak chovem v kleci to všechno začíná. Každý si musí vyzkoušet, co mu nejvíce vyhovuje, protože jak zní staré heslo ,,Když dva dělají totéž, není to totéž“. Pokud zvolíme pouze letní voliéru, musíme počítat se zimovištěm. Naštěstí jsou agapornisové poměrně nenároční na prostor v období, kdy nehnízdí a tak na zimu postačí i menší prostor, než bylo uvedeno výše. To znamená, že přes zimu mám v oněch vnitřních voliérách ptáků více (chovné páry+odchov+ptáky z venkovní voliéry), což představuje mnohdy i více než dvacet ptáků a nedochází k vážnějším potyčkám. Základem je, aby měli v zimní ubikaci dostatek bidel, dostatek světla a aby teplota vzduchu neklesala pod 10 stupňů celsia.