Jak to vidím já?
Téma č. 6: Druhy
Rod Agapornis se stává z 9 druhů. Každý z nich má jiné zbarvení, nároky na chov či jinou povahu. V následujícím textu se dočtete, co si o různých druzích myslí oslovení chovatelé.
František Klíma
Mé chovatelské začátky jsou spojeny s agapornisem růžohrdlým. V roce 1983 jsem dostal od dědy k Vánocům klec se dvěma krásně zelenými malými papoušky s krátkým ocáskem. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl, ani neměl žádné chovatelské pudy, ale to jsem zřejmě netušil, že pravý opak je pravdou, a že děda to jaksi trefil. V kleci 100 x 60 x 50 cm umístěné v pokojíku u postele na peřiňáku jsem odchoval své první mládě…! Není třeba dále komentovat. Tenkrát mi bylo 13 a musím podotknout, že můj první chovatelský krok byla koupě odborné knihy od Vašíčka - znám ji nazpaměť a stále ji vlastním.
Po letech přerušených vojnou a jinými starostmi a zájmy musel nastat den, kdy se k doživotnímu koníčku vrátím. A jak jinak začít, nežli pořídit Agapornis roseicollis, když už v roce 84-85 jsem odchovával mutace a prodával do Zverimexu, abych tam následně utržené peníze nechal za krmení…60,- Kčs jsem dostával, za 120,- Kčs se prodávali. Moc jsem se ve vzpomínkách zamotal. Zkrátka tehdy nedostižný sen, ten s tím červeným zobákem A. Fischeri jsem si mohl dovolit až v dobách porevolučních a u nich jsem zůstal. Růžohrdlé jsem opustil jednak z důvodu jejich vydatnějšího hlasového projevu, jednak proto, že snad už ani nejsou přírodně zbarvení k mání.
S jídlem roste chuť a proto jsem se zajímal o taranty a cany, ale pokud nebudu schopen pro tyto náročnější druhy zajistit optimální podmínky, budu muset vydržet bez nich.
Petr Kunčar
Chovám stále jen a jen fišeráky. Nevidím žádných rozdílů v chovu fišery, personaty, růžohrdlý... Něco jiného je cana, taranta, ... .
Mgr. Karel Novák
Jako většina chovatelů jsem vyzkoušel ag.růžohrdlé – odchovávaly se v pořádku, ale občasná agresivita byla velká, ag.škraboškové – agresivita skoro nebyla, ale bohužel často hynuli bez zjevné příčiny. Pak jsem zkusil agapornise fischeri a bylo rozhodnuto – žádné z předchozích nedostatků se nedostavily a postupem času se začali objevovat různé mutace. Zkrátka jsem u nich dodnes a zatím mě nikdy výrazně nezklamaly, spíše naopak. V současné době chovám 10 párů. Agapornise fischeri chovám 22 let.
Miroslav Piňos
Každý druh se dá doporučit. Záleží na tom, kdo doporučuje. Já vystřídal hodně druhů exotů a opravdu nevím, který mi přirostl k srdci nejvíc:
Penanti – na kterých se mi nejvíc líbila barva
Zpěváci – pro starostlivost o své mladé
Zebřičky – pro své neustálé štěbetání
Neofémy – pro …
Takhle se dá pokračovat do nekonečna. Prostě v každém druhu se dá najít něco, co chovatele přitahuje a co se mu líbí.
Jan Tykal
Rád bych doporučil agapornise škraboškové, protože je chovám nejdéle. Jsou to ptáci hodně barevní, poměrně nenároční, nejsou oproti růžohrdlým tolik agresivní, jsou hodně čilí, aktivní, nejsou také tolik vybíraví na stavební materiál hnízda. Jsou ale také plašší, jsou vybíravější na stravu, ale mají také některé špatné vlastnosti při odchovu mladých. V loni se mi přihodilo, že pár, který každým rokem bez chyby odchovával, z neznámých důvodů při druhém hnízdění začal škubat své potomky a jedno dokonce usmrtil, při dalším, již třetím hnízdění toho roku odchoval čtyři mláďata opět bez problémů. Nemohu tu však posuzovat klady, nebo zápory jednotlivých druhů, protože chovám pouze dva druhy. Růžohrdlé chovám pouze dva roky a to mi nedává řádný přehled v jejich chovu a rozdílech mezi ostatními druhy. Těžko říci, proč chovat určitý druh, každý má své kouzlo. Mně se nejvíce líbili škraboškoví a nedám na ně dopustit. Jsou to drobní a aktivní papoušci, řekl bych, že jsou nejčastěji chovaní, hned po andulkách.