Jak to vidím já?
Téma č. 7: Chovatelské výzvy
Základem chovatelství jsou určité sny či výzvy. Snad každý si pamatuje na své první svěřence, první odchov apod. Tento článek se právě zabývá dalšími výzvami v chovu.
František Klíma
Cíle jsou jedna věc, možnosti druhá. Rád bych zařadil do chovu Agapornis taranta, cana. Mám představu samostatné místnosti, kde by bylo možné zajistit stabilní klimatické podmínky po celý rok, teplotu a vlhkost vzduchu a samozřejmě klid. Zřejmě by byl u těchto druhů vhodnější chov v klecích po jednotlivých párech.
V dohledné době chci pořídit a začít chovat Agapornis Fischeri – straky. Jako slabinu chovu agapornisů vidím problém se slabším odbytem odchovů (i když zatím jsem jej sám neměl), které nelze dále použít v cílené chovné linii. Vždyť z jednoho hnízdění se pro další chov využije třeba jen jedno mládě, stejně jako při kontrolním páření u štěpitelných ptáků a nastává problém co s ostatními. Jejich počet nelze z prostorových, ale i krmných důvodů nekonečně navyšovat, přitom odbyt, zvlášť u běžných druhů agapornisů v poslední době dost vázne. Ještě před 4-5 lety objížděli výkupčí, dnes je ticho po pěšině. Je to pochopitelně logické, stačí dojet na burzu, naplnit přepravky a hurá. Je zkrátka přetlak, v každém zoo butiku se nějaký ten agapornis vždy najde.
Petr Kunčar
Mít pestré zdravé hejno a v něm mít zastoupené všechny známé mutace... Naše cíle a přání jsou ovšem limitované prostory - těch není nikdy dost.
Mgr. Karel Novák
Chtěl bych dosáhnout, abych měl v chovu pouze standardní jedince, kteří by dosahovali na výstavách nad 90 bodů. Začít vystavovat a snažit se zlepšovat. Zatím se mi povedlo snad u přírodních jedinců se trochu přiblížit standardu, u ostatních mě ještě čeká dlouhá cesta. Vzhledem k tomu, že jsem v klubu chovatelů agapornisů – tak snad se vše podaří... Cesta bude pomalá, ale výsledky se snad dostaví.
Miroslav Piňos
Chtěl bych, aby se mnou chovaní jedinci u mě cítili dobře a aby jim nic nechybělo. Nemám žádné speciální cíle. Snad jen. Před měsícem jsem pořídil pyrury perlata perlata, tak snad jen aby se mi povedl odchov. To si ale přeje snad každý chovatel, aby právě u toho druhu, který si pořídil, docílil odchovů. Samozřejmě si přeji to samé i u papouška žlutoramenného a mnohobarvého, které jsem také letos pořídil.
Jan Tykal
Mým cílem je mít zdravý a silný chov a odchov. Největším úspěchem každého chovatele je výsledek jeho práce. Cílem každého chovatele je rozmnožit to, co chová a v dnešní době, kdy se nacházíme nad propastí světa, by to mělo platit dvojnásob. Ničíme své životní prostředí a kvůli nám mizí ze světa množství živočišných ale i rostlinných druhů. Mým osobním cílem je pokusit se alespoň malou kapkou pomoci zachránit část tohoto bohatství, kterého je každým dnem méně. Dnes je možná v našich chovech agapornisů mnoho, ale již za pár let mohou být ve svém přirozeném prostředí zcela vyhubeni. Jako příklad nám může posloužit agapornis hnědohlavý (ag. nigrigenis), jehož populace se stále varovně zmenšuje. Mým cílem tedy je zachovat druhy, které chovám pro další generace, které s nimi snad naloží lépe. Osobně jsem rád, že se mi daří odchovávat, ale bohužel největší slabinou je právě odchov. Je poměrně lehké odchovat mláďata, ale nesmírně těžké je, prodat je. Jak už jsem uvedl, je poměrně snadné odchovat běžnější druhy. V našem chovatelství se však rozmohla jedna nová odbornost a to „REJŽÁCI“. Ne, nejedná se o chovatele rýžovníků, ale o chovatele, jejichž odborností je spekulativní chovatelství. Čekají na druh, po kterém je největší poptávka, nakoupí nepředstavitelné množství kusů, odchovají ještě nepředstavitelnější množství kusů, a pak si pořádně narejžují. Trh se nasytí, poptávka opadne a světe div se, ptáci jsou neprodejní. To pak mívám myšlenky na ukončení chovu, ale nějaký neviditelný hlas mi stále šeptá nepřestávej, bude líp, ptáci za to nemůžou a tak zatnu zuby a čekám, že zase bude líp.