Agapornis hnědohlavý – první odchov *tyrkysové* mutace v ČR

Zdravíme všechny čtenáře časopisu Papoušci. Poslední informace vyšla v čísle 2/2019 , kdy jsme vám představili odchov mutace SF Euwing violet D modrý. Nyní bychom vás rádi informovali o úspěšném odchovu *tyrkysové* mutace u agapornisů hnědohlavých.

Psal se konec roku 2019 a na návštěvu ke mně dorazil kamarád Petr Vopálka. Nastaly hodiny povídání o agapornisech, až těsně před odjezdem sáhl do batohu a vytáhl přenosku, kterou mi podal se slovy: „Podívej, co jsem přivezl“. Po pohledu do přenosky jsem byl rád, že sedím. Byl tam agapornis hnědohlavý v tyrkysové mutaci. Okamžitě se rozjela debata o ideálním protějšku. Samec byl dopárovaný a začalo čekání na odchov tolik vytoužené mutace.

Další rok (2020) se podařilo odchovat několik mláďat, ale bohužel žádné z nich nebylo v tyrkysové mutaci. Jaro plynulo a vytoužený „tyrkysák“ stále nikde. Mezitím se mi ozval náš společný belgický kamarád, který chová agapornise hnědohlavé, že musí omezit chov a jestli bychom neměli o nějaké ptáky zájem. Moje otázka ihned směřovala na tyrkysovou mutaci a odpovědí mi bylo, že má v chovu tyrkysového samce a pokud se podaří odchov, mládě mi rezervuje. Štěstí mi přálo a v hnízdě opravdu byl jeden tyrkysový odchov. Shodou okolností se Petr s dalšími členy klubu chystal na přelomu srpna a září do Belgie a tak jsem ho poprosil, jestli by agapornise vyzvedl. Vše proběhlo v pořádku a nemohli jsme se dočkat sezony 2021.

Agapornise jsem ven přemístil na Velikonoční pondělí a začal je stimulovat do hnízdění. Pár postavil hnízdo, samec krmil samici a bylo jen otázkou času, kdy se v budce objeví tolik očekávané vejce. Zanedlouho při kontrole budky jsem se konečně dočkal, a v budce bylo první vejce. Samice pravidelně ob den snášela další, až nakonec snesla 4 a poctivě na nich seděla. Zhruba týden po snesení posledního vajíčka jsem se rozhodl vejce prosvítit a zkontrolovat oplozenost. V tu chvíli jsem snad ani nedýchal a doufal alespoň v jedno oplozené vejce. K mojí obrovské radosti byla oplozena hned tři vejce. Odpočítával jsem dny do data, kdy by se měli agapornisové začít líhnout. Nastal den D a v budce se objevilo první vytoužené mládě. Nakonec se vylíhla dvě mláďata, třetí zárodek bohužel odumřel. Oba rodiče mláďata poctivě krmili a tak rostla před očima, zhruba 12. den jsem agapornise okroužkoval a čekal, až se konečně začnou objevovat první peříčka a dozvěděl jsem se, jestli se mezi mláďaty nachází i nějaký ten tyrkysový agapornis. K mé obrovské radosti byly tyrkysoví hned dva, a pokud vím, je to tedy prvoodchov v rámci ČR.

 

 

 

 

 

 

 

 

Z pohledu genetiky je to složitější téma. První *tyrkysový* agapornis u druhů s bílým okružím oka se vyskytl u agapornisů fischeri (rok 2012). Na ostatní druhy pak mutace byla přenesena transmutací (křížením druhů mezi sebou a následným „čištěním“). Problém nastal hned u fišeráků, jelikož ačkoliv hovoříme o mutaci, správně můžeme uvádět, že se jedná o zcela novou barevnou řadu, tzn. k zelené a modré přibyla tyrkysová. Nová barevná řada (můžeme s ní kombinovat všechny známé mutace) zde nebyla desítky let a stal se z toho obrovský hit. Najednou zde byl předpoklad vzniku desítek nových barevných odstínů, chovatelé ve velkém začali tyto agapornise množit s vidinou výrazných zisků (v době krátce po začátku rozšíření této barvy se prodával *tyrkysový* fišerák za 500 euro/ks). Jenže ony ty výsledky byly všelijaké, od barevně vyrovnaného rodičovského páru byly v hnízdě mláďata v různých odstínech „tyrkysové“. Nedávalo to smysl. Honba za senzacemi upozadila reálný zájem a výzkum o tuto mutaci a prakticky dodnes nebyla stoprocentně pochopena. Dirk Van den Abeele na toto upozorňoval od začátku, ale chovatelská síla po zisku byla silnější. A byl to právě Dirk, který neúnavně zpochybňoval znalosti v této oblasti a mutaci studoval a stále detailně studuje.

Začal výzkum, každý rok jsou nové výsledky a dá se tvrdit, že zde dochází k revoluci poznání. Chovatelé agpornisů znají modrou mutaci, ale většinou už se neví, že máme dva typy: modrá1 a modrá2. Rozdíl v nich vizuálně není. U druhů s bílým okružím oka se v současné době uvažuje, že u agapornisů fischeri možná již je čistá tyrkysová mutace, ale jinak se setkáváme s kombinacemi Modrá1Modrá2 nebo TyrkysovýModrý. Toto téma by zabralo půl čísla časopisu a není zde prostor jít do hloubky, navíc je stále mnohem více otázek, domněnek a teorií, než jednoznačných zjištění. Z pohledu chovu, a říkám to s vědomím k datu psaní článku, je *tyrkysového* agapornise vhodné párovat buď s *tyrkysovým* a nebo modrým. Tak máme šanci tuto barvu odchovat. Samozřejmě lze pak přidávat i další dosud známé mutace. Tím vznikají zcela jedinečné odstíny výseče palety barev.

Mutace se původně nazývala „yellow face“ (=prodejní název), následně se uváděla jako tyrkysová, na což další rok došlo k výrazným pochybám a přibyly hvězdičky (*tyrkysová*), tzn. existence pochybností. Dnes se tato mutace nazývá blue1blue2 (modrá1modrá2), ale jelikož fenotyp (vizuální dojem) nás vede k tomu, že tyrkysová i modrá1modrá2 mohou vypadat stejně (pro výstavy nepřípustné), mezinárodní dohody označují název hvězdičkami (značí pochybnost, nyní není možné potvrdit) a na výstavách jsou tito ptáci správně označováni jako *tyrkysoví*. Pochybnost je dána tím, že skutečná tyrkysová může existovat, ale agapornisové v dnešní době takto označováni jsou kombinací právě těch různých typů modrých (modrá1modrá2, TyrkysováModrá).

Ve spolupráci s Českým klubem chovatelů agapornisů jsem na konci roku 2021 poskytl vzorky peří agapornisů hnědohlavých, spolu s dalšími desítkami chovatelů z celého světa. Tyto vzorky byly zaslány do Belgie a v následujících letech má být vyvíjena metoda pro určení mutací z rozboru DNA. Jsem rád, že mohu být součástí tohoto projektu a podílet se na vývoji ve světě agapornisů.

Závěr

Tyrkysová mutace je v rámci naší republiky nová, neokoukaná a otvírá nám možnosti k spoustě dalších velice zajímavých kombinací. Pro letošní rok máme sestaveno několik párů ptáků s velice zajímavými protějšky, a tak nám držte palce, aby se nám podařily odchovy a my se s vámi mohli opět podělit s novými mutacemi, ale i s příběhy které k nim bezesporu patří. Poslední větu chci využít jako velké poděkování kamarádovi Petrovi Vopálkovi za spolupráci a velkou obětavost, díky které se můžeme v chovu posouvat stále dál. Díky Petře

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondřej Nový
Český klub chovatelů agapornisů 
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

článek vyšel v původní podobě v časopise Papoušci (č.2/2022)