Agapornis fischeri - výstavní pták

Na zahraničních stránkách, ale i jinde, je k dispozici řada fotografií těchto krásných papoušků v rozličných mutacích. Nikde jsem však nenarazil na nějaký model výstavního ptáka, který by byl vzorem dokonalosti a nám chovatelům určoval směr, ke kterému se máme blížit, kterého chceme někdy v budoucnu dosáhnout. Většinou jsou k dispozici fotografie agapornisů z chovů v různých pozicích, nikoli však v bodovací kleci s požadovaným postojem a držením těla. Ptáci takto zachycení ukazují v postoji a držení těla řadu nedokonalostí, nejčastěji s visícím ocasem, vybočujícím z osy těla, postojem příliš kolmým s různými propadlinami a nerovnostmi v zátylku. Nebo naopak ptáci téměř ležící na bidélku, s hlavou bázlivě přitaženou k tělu, se zkříženými konci křídel apod.
Proto jsem se tohoto úkolu ujal a po prostudování dostupných informací předkládám kresbu agapornise fischeri, kde je zdůrazněn zejména typ, postava ptáka a rozložení barev po těle. Předkládaná kresba nikterak nevybočuje ani z popisu našeho 30 let starého standardu, kde je tomuto papouškovi věnována pouze jedna stránka.

Schematické rozložení barevné kresby u agapornise fischeri

• Na obrázku je znázorněn ideální typický postoj výstavního ptáka. Pomyslná přímka vedoucí od špičky ocasu středem oka by měla k vodo rovině svírat ostrý úhel 50-60°.
• Přechod barvy v okolí zátylku musí být plynulý. Přítomnost fleků červeného psittacinu na bocích krku a zátylku je chybný.
• Sytě oranžově červené masky mají přednost.
• U rozdílných barev hlavy jsou požadovány evidentní přechody.
• Přechod mezi hrdlem a barvou prsou musí být dobře ohraničen a táhne se od ohbí křídel.
• Pásek na čele musí být široký, do výšky středu očí.
• Černé flíčky nebo proužky v opeření jsou chybné.
• Skvrnitá kresba na velkých ocasních perech je téměř plně zakryta vrchními a spodními krycími pery ocasu. Dvě prostřední ocasní pera nemají žádnou skvrnitou kresbu.
• Mezi zbarvením kostřece a krycích per vrchní části ocasu není požadována žádná pevná linie.
• Ozobí je bílé a neporušené.

Dalšími důležitými údaji je velikost nejméně 15 cm měřena na pomyslné přímce od špičky ocasu přes střed oka k temeni hlavy. Rovněž žlutá přechodová zóna na prsou má být ostře ohraničena se zelenou (základní) barvou těla. Rozpitá žlutá do zelené není žádoucí. Přechod oranžově červené do žluté je naopak postupný. Temeno je bronzově zelené, k zátylku a krku postupně přecházející do olivově žluté. Líce a uzdička jsou sytě oranžově červené s přechodem do bronzově zelené ke krku. Tato zóna se táhne podél oka dolů.

Následující kresba zobrazuje časté chyby:

• Zobák vystouplý - vyčnívá, dolní čelist nezapadá do spodní, špatně nasazený.
• Krk tenký, zúžený – zaškrcený za hlavou.
• Hlava neúměrně k tělu malá.
• Záda vyboulená.
• Prsa plochá, vystouplá hrudní kost, břicho svěšené.
• Ocas svěšený, vymyká se linii osy těla.
• Křídla jsou překřížená.
• Tělo leží na bidle v úhlu osy menší než 50°.

Vady v kresbě:

• Oranžově červená maska je příliš krátká, nečistá.
• Tmavý nádech masky kolem spodní čelisti zobáku „vousy“.
• Přechod barvy od zátylku směrem dozadu není plynulý (tvoří „čepici“).
• Příliš široká žlutá přechodová zóna na prsou.
• Rozpitý přechod žluté do zelené.

Uvedené lze považovat za návod, kterým směrem by se snaha chovatelů špičkových fišeráků měla ubírat.

článek vyšel v časopise Nová Exota (č.7/2010)

Ing. Václav Blažek
Člen Českého klubu chovatelů agapornisů 
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.