Návštěva u chovatele agapornisů: M. Štěpána
V různých odborných časopisech se často setkáváme s reportážemi, kde jsou prezentováni chovatelé, kteří mají x desítek voliér, drahé papoušky apod. Mnoho chovatelů však nemá tak velké finanční prostředky či jsou na počátku své cesty, aby si něco obdobného mohli dovolit. Chovatelé s menšími chovy jsou tak často (i vzhledem k jejich drtivému počtu) opomíjeni.
Během léta jsem v rámci cesty do Zlínského kraje navštívil chovatele Miroslava Štěpána. Mnozí jej mohou znát pod přezdívkou „sunflowersman“ z různých internetových diskusí a fór. Během návštěvy proběhla rozsáhlá debata na různá témata. Názory M. Štěpána na různé problémy a záležitosti v chovu nevycházejí z teoretických podkladů, ale z praktických zkušeností a kladného přístupu k přírodě, ze které čerpá mnoho poznatků.
Charakterizovat tohoto chovatele z pohledu zaměření je docela obtížné. Chovu papoušků se s různou intenzitou věnuje více jak 15 let a za tu dobu prošlo jeho chovatelským zařízením mnoho druhů. Ještě v nedávné době byl jeho chov zaměřen převážně na agapornise. Choval a odchovával agapornise fischeri, hnědohlavé, etiopské, růžohlavé, růžohrdlé a škraboškové. U agapornisů fischeri a škraboškových se věnoval i zaměřenému chovu mutací. V současné době se z agapornisů v jeho chovu nacházejí agapornispvé růžohrdlí, kteří jsou jeho srdeční záležitostí, a také agapornisové etiopští (přírodní a tmavozelení). Jak bylo zmíněno v úvodu, charakterizovat specializaci je zde velmi obtížné. V podstatě se nebrání ničemu a stále zkouší nové výzvy. Velkou vášní se stali papoušci rodu Pyrrhura. V chovu má momentálně 3 druhy a to pyrury červenobřiché, žlutoprsé a rudohlavé. V plánu je stavba komplexu venkovních voliér, které by měly být vyhrazeny pouze pro tyto papoušky. Dále se v chovu nachází alexandři rudohlaví a papoušek konžský, kterého jsem však v době návštěvy ještě spatřit nemohl.
Chovatelské zařízení se skládá z venkovních letních voliér a zimoviště, které se nachází v suterénu rodinného domku. V zimovišti je několik boxů, aby se mohli pyrury a agapornisové etiopští bez problémů po párech na zimu rozdělit a nebyly rušeni při svých odchovech. U pyrur je praktikován odchov v menších boxech, jelikož ptáci pak lépe přistupují k zahnízdění. Naopak přes léto jsou papoušci vypouštěni do prostorných venkovních voliér (3,7m délka, 1,1m šířka, 2m výška), kde nabírají kondici. Venku se dále nachází ještě další dvě menší voliéry.
Miroslav Štěpán se sám označuje za „drobnochovatele“. Oproti mnohým se však výrazně liší v několika věcech. Často se setkáváme s chovateli, jejichž smyslem chovu je „za málo peněz co nejvíc odchovů“ či dotování výkupů. Mirek se ve svém chovu snaží mít co nejkvalitnější ptáky, kterým dopřává co možná nejlepší podmínky a péči. Každodenně krmí různými druhy ovoce a zeleniny, využívá co nejpestřejší potravu, na které rozhodně nešetří. Dobrá péče byla znát nejen na kondici chovaných papoušků, ale také na jejich přítulnosti. I když nebyly ručně dokrmení, tak neváhali přiletět na pletivo a nechat se podrbat. Mirek se věnuje i umělému odchovu ptactva, avšak ne z komerčních důvodů, ale především kvůli nabrání zkušeností. Často dokrmuje v případech, kdy by mladí papoušci byly ohroženi na svém životě či jejich rodiče by to nemuseli zvládat. Tímto získává praxi pro odchovy náročnějších či vzácnějších druhů papoušků.
Jeho nejbližšími chovatelskými výzvami či cestami, kterými se chce vydat, jsou bezpochyby pyrury, které jej okouzlili. Dále by rád ve svém chovu měl zástupce z rodů Poicephallus a Pionus (amazonci). V budoucnu se však nebrání ani dalším rodům, které v současné době nemůže mít. Čas ubíhal velmi rychle a tak na probrání mnoha témat nestačilo ani celé odpoledne. Poslouchat někoho s tak kladným přístupem k chovu a všemu živému se nenaskytne každý den. Nezbývá, než popřát mnoho úspěchů v dalším chovu.
Fotagalerie chovu Miroslava Štěpána
Petr Vopálka
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.