INFO

Kraj Vysočina,
Horní Cerekev

+420 728 325 744
Aerforce@centrum.cz

Petr Vopálka

Prodej agapornisů

Výstavy - umístění

Ondřej Nový

Vítejte na největším webu o agapornisech v Česko - Slovensku

Od roku 2005 pravidelně informujeme chovatele i veřejnost o novinkách ze světa agapornisů. Na našem webu naleznete informace o jednotlivých druzích, chovu, potravě, jedinečnou fotogalerii mutací nebo databázi chovatelů agapornisů. Přinášíme desítky článků od základních až po odborná témata. Věříme, že zde naleznete to, co hledáte, případně nás kontaktujte a pokusíme se pomoci.

Napsal Administrátor

Přeprava a odchyt

Přeprava agapornisů

Přepravě agapornisů z jednoho chovu do druhého je nutné věnovat náležitou pozornost. Důležité je, aby rozdíl teplot v obou místech nebyl výrazný a to především v chladném období. Pokud dojde k přesunu agapornise z místa, kde je zvyklý např. na 20 °C a v novém prostředí se bude teplota pohybovat kolem 10 °C, může dojít k teplotnímu šoku a ten se záhy projeví na zdraví agapornise, často to končí smrtí. Proto je důležité se vyvarovat teplotním skokům. To platí i pro přepravu – cestovat vlakem, dlouho čekat na nádražích v období mrazů apod. má vliv na zdraví agapornise, který je zvyklý na mnohem vyšší teplotu. Teplotní výkyvy při přepravě musíme minimalizovat.
K samotné přepravě se využívají přenosky, které jsou k dostání v obchodech nebo na chovatelských burzách. Jsou různých tvarů, uspořádání a vyrobeny z rozličných materiálů, většinou ze dřeva nebo plastu. Přenosky jsou různých typů, velikostí a uspořádání. Může se jednat o jeden box nebo o sestavu boxů, kde každý má vlastní přístup. Některé sestavy mají dokonce i bidýlka, napáječky a krmítka. Důležitý je přísun vzduchu, ale též přítmí (agapornisové jsou klidnější). Pokud cestujeme autem na kratší vzdálenost a nemáme přenosku, tak alternativou jsou různé krabice. Vybereme vhodnou, lépe menších rozměrů, aby v ní agapornis vyloženě nelétal. Někteří chovatelé mají k dispozici i malé krabičky, které jsou pro tyto účely přímo určeny. Takovými krabičkami jsou vybaveni i členi Českého klubu chovatelů agapornisů.

Do přepravek je vhodné umisťovat agapornise odděleně, zvláště při delších cestách, aby si nemohli navzájem ublížit. Agapornisové dokážou být poměrně vznětliví a na rozdíl od voliéry nemůže v malé přenosce napadený agapornis od agresora uniknout. Takové případy bohužel končívají i smrtí.
Během přepravy, zvláště pokud trvá několik hodin, je dobré do přepravky umístit kousek jablka, kukuřice nebo klasu senegalského prosa, aby měli ptáci možnost potravy. Při delších cestách pravidelně zastavujeme a dáváme napáječky s vodou.

Malá přenoska z bokuMalá přenoska

 

 

 

 

 

chov prenoska velka nahledSestava oddělených boxů pro převoz agapornisů

 

 

 

 

 

Odchyt

ChytačkaČas od času je potřeba agapornise chytnout a přemístit. Ať už se jedná o chytání v kleci, voliéře, nebo po místnosti, kam nám ulétl a nechce zpět do klece, vždy musíme postupovat opatrně. Vhodnou pomůckou je tzv. „chytačka“. Jedná se o obruč potaženou plátnem, do které agapornise snadno chytíme i za letu. Dalo by se to přirovnat k síťce na motýly. Na obruč používáme plátno, ne záclonu nebo různé sítě, jelikož papoušek se snadno zachytí a může dojít k poranění zejména drápků. Tyto chytačky jsou k dostání v obchodech nebo na burzách pro chovatele ptactva. Pokud nás překvapí náhlý úlet agapornise a nemáme chytačku, můžeme operativně použít např. čistý hadr nebo plínku.

Jsou situace, kdy nám zatrne – agapornis ulétl a to nejen v domě, ale dostal se ven, do volné přírody. V těchto okamžicích hraje důležitou roli čas. Kromě počasí se venku nachází různé nástrahy, které agapornis nezná, zejména predátoři. Dále papoušek neví „jak se nakrmit“, je zvyklý na misku s krmením, ale co venku? Pokud to od někoho neokouká, tak bude hladovět. Když už papoušek uletí, často se aspoň ze začátku zdržuje v okolí. Agapornisové dobře reagují na papoušky s kterými byli chováni. Pokud máme více agapornisů, tak několik jich umístíme do klece a vyjdeme s nimi ven do míst, kde se ulítlý papoušek zdržuje, příp. dobře lze rozeznat „že tam někde je“ – podle jeho křiku. Klec postavíme na přehledné místo, navrch dáme misku s potravou, nad misku umístíme nějakou větší mísu (košík, ošatku, krabici), kterou podepřeme klackem, ke kterému je uvázán dlouhý provázek. Provázek natáhneme a sedneme si cca 15 – 20 m daleko a nehybně čekáme. Agapornisové v kleci čas od času zakřičí a pokud je ulítlý agapornis v okolí, naváže s nimi hlasový kontakt. Následně postupně slétá ze stromů a přibližuje se ke kleci (k ostatním agapornisům). Jakmile vyleze nahoru a celý hladový vidí potravu, pustí se do ní. V ten moment stačí svižně zatáhnout za provázek, který podtrhne krabici nad ním a ta spadne. Agapornis je chycen. Tento způsob je odzkoušený, vyžaduje však nejen hodně trpělivosti a času, ale i trochu štěstí. Pokud agapornise žádné nemáme, můžeme zkusit vynést ven prázdnou klec, na kterou byl zvyklý s krmením uvnitř. Postup je obdobný, ale výsledek už ne tak jistý.

Napsal Administrátor

Ochočení agapornisů

Motivace k pořízení agapornise je dvojího typu: do chovu nebo do domácnosti jako společníka. V případě, že se rozhodneme pořídit agapornise do domácnosti jako mazlíčka, je nutné si vše důkladně promyslet, zejména co se týče času.

K ručně dokrmeným agapornisům ...

Mazlící se agapornis růžohrdlýZa léta chovu jsme se setkali s různými přístupy a zkušenostmi. Často odpovídáme na dotaz, zda je z našich chovů možné pořídit agapornise v době, kdy je ještě v budce, aby si jej budoucí majitel ručně dokrmil a agapornis byl zvyklý na člověka. Umělé dokrmování je postup, který má svá pro i proti. Dokrmování je alternativou pro odchovy, o které se rodiče přestanou v budce starat a ptáčatům hrozí úhyn, příp. pro kriticky ohrožené druhy, kde je úspěchem každý papoušek, kterého se podaří odchovat pro záchranu dotčeného druhu. V těchto a v obdobných případech má dokrmování své opodstatnění. Rozhodně však nesouhlasíme s postupy, které se (nejen) u nás rozmohly v posledních letech a vznikla zde „sériová výroba“ ručně dokrmených papoušků, včetně agapornisů. Takoví ptáci velmi často nevědí, zda jsou více ptákem nebo člověkem, vynucují si důrazně pozornost a jsou nešťastní, což vede k sebepoškozování a dalším následkům. Zvláště v době, kdy papoušek majitele omrzí. Samozřejmě umělé dokrmování má plno zastánců a argumentů - záleží na postupech, přístupu, socializaci apod. Motivy jsou však většinou stejné – dokrmit co největší množství ptáků s patřičným ziskem. Dokonce jsou chovy ptáků, kde samice slouží pouze jako „nosnice“, které snesou vajíčka, majitel je odebere do líhně, ptáky ručně dokrmí a mezitím se původní rodiče nemusí zdržovat touto péčí a mohou začít snášet další snůšku. A takto stále dokola. V Evropě už je první země, konkrétně Holandsko, která umělé dokrmování začala výrazně regulovat a my se s touto regulací plně ztotožňujeme. Pokud má budoucí zájemce zájem o krotkého mazlíčka, který jej bude „poslouchat“, nechť si raději pořídí psa. Ušetří tak nervy nejen sobě, ale především papouškovi. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodně odmítáme odebírat ptáčata z budek a ručně je dokrmovat jen proto, že agapornis bude navyklý na člověka a přítulnější.

Jeden nebo dva?

A teď se pojďme podívat na přirozenější možnosti. Nejprve si zvážíme výběr nejen barvy (mutace), ale především druhu. Z běžněji chovaných (agapornis fischeri, agapornis hnědohlavý, agapornis růžohrdlý, agapornis škraboškový) jsou charakterově nejméně agresivní a hlasití agapornisové hnědohlaví. Ostatní jmenované druhy mají o trochu více pronikavý hlas a i chování bývá agresivnější. Toto dělení je samozřejmě obecné, výjimky se vždy najdou a záleží na konkrétním jedinci, příp. jeho ochočení. Pro základní orientaci však dostačuje.

Na začátku před pořízením agapornise je důležité si uvědomit, kolik budeme mít na něj času. Jsme doma přítomni takřka neustále nebo chodíme do práce a děti do školy? Bude agapornis doma půl dne sám nebo ne? Chceme, aby byl přítulný nebo spokojený? To jsou nejdůležitější otázky, na které ne vždy budeme mít jasnou odpověď. Následné rozhodnutí je o tom, zda si pořídíme jednoho papouška nebo dva. Agapornisové jsou hejnoví ptáci, jejich anglický (lovebirds – „milují pták“) nebo řecký („agapein“ – mazlit se, „ornis“ – pták) název mluví za vše. Nejhorším případem, který může nastat je pořízení jednoho agapornise, který bude v klícce zavřený půl dne sám doma. Pro pochopení této situace je vhodné si toto vztáhnout na sebe – jak by se nám líbilo být půl dne zavření v malém prostoru v nepřirozeném prostředí o samotě? Každý cítí, že to dobré není. Zajisté chceme, aby byl agapornis šťastný, proto v tomto případě je vhodné si nepořídit jednoho agapornise, ale dva. V době, kdy budou ptáci sami doma, budou tam mít jeden druhého, navzájem si vystačí a nebudou trpět. Zda se bude jednat o dva samečky, dvě samičky a nebo pár není až tak podstatné. Ochočení dvou agapornisů je sice náročnější, zato si však budou spolu hrát, probírat si peří, věnovat se navzájem a pohled na spokojené papoušky nám to několikanásobně vynahradí. 

Pokud víme, že jsme doma takřka neustále a agapornisovi se můžeme přes den věnovat, brát jej jako svého kamaráda a parťáka, můžeme uvažovat o pořízení pouze jednoho. V tomto případě tím společníkem bude člověk.

Postupné ochočování

Ochočený agapornis na lampěKdyž si agapornise přivezeme domů, dáme mu dostatek času, aby se zorientoval a poznal nové prostředí. Najednou se nachází v lokalitě, kde nikdy nebyl. Neví, co má čekat, jaké podněty očekávat a je ve velkém stresu. Dostatek času na aklimatizaci a poznání nového prostředí je důležité. Postupně na něj začneme mluvit a věnujeme se mu. Je důležité mu věnovat co nejvíce pozornosti, intenzivně cca 14 dnů. Často diskutovanou problematikou je pouštění ven a zalétání zpět do klece. Dobré je, aby měl agapornis v kleci potravu a pochopil, že ji tam najde. Máme tak předpoklad, že ví, kde se nají a bude toto místo vyhledávat. V prvních dnech, kdy můžeme mít problém se zalétáním zpět do klece můžeme papouška opatrně chytnout např. do pleny a následně jej do klece přemístit. Opět je důležitý přístup – pokud jej budeme zběsile nahánět, křičet apod., nemůžeme očekávat, že si najdeme s agapornisem k sobě vztah. To nás spíš bude vnímat jako nepřítele, než kamaráda. Sbližování je časově náročné, často se uvádí, že se dá papoušek „utáhnout na jídlo“, kdy si pamlsky časem vezme přes pletivo a pak už i z ruky. Když ho chceme pomalu naučit na dotek, pomalu se k němu přibližujeme, a když nás pustí do svého prostoru a pohladíme jej, tak si opět musí zvyknout – první dotek bude pro něj něco nového, bude ostražitý, cukne. Zvykne si postupem času. Nikdy na něj netlačíme a nechvátáme, vždy to chce umět odhadnout míru co možné je a co už je v daný moment za hranou. Věnovat bychom se mu měli zejména zezačátku nepřetržitě, resp. dle potřeby. Ono zkoušet to půl hodiny denně a pak až zase někdy k výsledku jen tak nepovede. Získat úplnou vzájemnou důvěru nebude „za týden“, ale může to trvat půl roku až rok. Agapornisové jsou akční a tvořiví papoušci, takřka neustále v pohybu a něco vymýšlejí.

Častým dotazem je, zda se agapornis naučí mluvit? Ač jsou známy případy, kdy agapornis dokáže napodobit pár slov, rozhodně nemá vlohy pro mluvení jako některé druhy velkých papoušků. S tím, že bude „diskutovat“ tedy moc nepočítejme, komunikace zůstane spíše ve formě různých zvuků a hlasových projevů.

Ve výsledku když se vše povede, bude agapornis milým společníkem, se kterým si užijete spoustu zábavy a i on sám se bude těšit ze života.

Nedávná zkušenost

Roky se věnujeme chovu agapornisů pod rodiči, neochočujeme je a přesto se ve voliérách najdou ptáci, kteří se nebojí a přilétají do naší přítomnosti i v době, kdy tam jsme. Odchovaní agapornisové jsou divocí, plaší a zvyklí na prostor. Na podzim 2017 si z našeho chovu pořizovala mazlíčka, konkrétně agapornise růžohrdlého, jedna chovatelka z brněnska. Několikrát jsme upozorňovali, že papoušek není ochočený, je odchovaný přirozeně a bude potřeba se mu věnovat a kdoví jaký bude výsledek. Paní chovatelka měla před tímto jiného agappornise, o kterého přišla a dle jejích slov (i videí) jej měla dokonale ochočeného. Po předání agapornise jsme za dva dny obdrželi řadu fotek, kde agapornis, který byl ještě dva dny zpět divoký, nezvyklý na člověka, lezl nové majitelce po hlavě a nechal se drbat a dotýkat. Tak rychle byl navázán vztah a láska k němu, že papoušek to opětoval. Výše uvedené řádky vznikly na základě konzultací s uvedenou paní chovatelkou, jelikož je to krásným příkladem, že papoušek odchovaný pod rodiči může být vynikajícím mazlíčkem, ptákem (ne polo člověkem) a záleží nejen na něm, ale především na majiteli.

Nejhorší je pořídit si jednoho agapornise do malé klícky a mít jej doma zavřeného. V tomto případě je lepší si ptáky nepořizovat.

 

Agapornis růžohrdlý na ruce

Ochočený agapornis růžohrdlý

 

 

 

 

 

 

 

Napsal Administrátor

Kroužkování agapornisů

Nesnímatelné kroužky se dříve používali především u větších papoušků, ale v dnešní době je kroužkování agapornisů naprostou samozřejmostí. Každý pak bude může mít přehled o stáří ptáka a lehko podle kroužku určíme z jakého je hnízda. Na kroužku je vyraženo několik údajů - např. CZ 13 6316 (CZ - stát, 13 - rok, 6316 - pořadové číslo). Někdy se můžeme setkat i s vyraženým znakem klubu (např. Český klub chovatelů agapornisů používá AC). Kroužky jsou různých barev, které hrají roli pouze pro chovatele, kteří se věnují vystavování (na první pohled poznají podle barvy ročník). Mějme na paměti, že kroužkovat můžeme pouze mláďata ve věku většinou 10 - 13 dnů. Přesný den kroužkování nelze určit, jelikož záleží na vývoji daného jedince. Nasadíme-li kroužek mláděti brzo, tak kroužek sundá. Při pozdějším kroužkování zase může být nožka již silnější a kroužek nemusíme protáhnout. Má-li kroužek ostrou hranu, tak ji ještě před samotným kroužkováním zapilujeme jemným pilníčkem.

Kroužky pro agapornise

Stručný návod

  1. kroužkovaného agapornise uchopíme do levé ruky
  2. přidržíme mu pravou nožku a do pravé ruky uchopíme kroužek
  3. pak se snažíme kroužek nasadit - 3 přední prsty na nožce dáme k sobě a kroužek protáhneme
  4. dále kroužek protáhneme přes kloub a následně přes vratiprst, který přiložíme podélně k noze
  5. vratiprst vytáhneme a máme okroužkováno (k vytažení si můžeme pomoci např. dřevěným párátkem)

 

 

Přední 3 prsty přiložíme k sobě a převlékneme přes ně kroužek...

Kroužek je přetáhnut přes přední 3 prsty, následovat bude 4. prst... 

 

 

 

Vratiprst přiložíme podél nohy ...Přetahujeme kroužek přes vratiprst ... 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kroužek přetáhnut, vratiprst je zpět ve své poloze, je dokroužkováno

 

Větvička za kroužkem (před vyjmutím)Kroužkujeme-li poprvé, je dobré vyhledat si chovatele v okolí, který by nám mohl s tímto pomoci a vše ukázat. Pamatujme, že celé kroužkování by mělo probíhat jemně a bez použití násilí. Následný den po kroužkování zkontrolujeme, zda-li mládě kroužek stále má. Někdy se stává, že rodiče mají tendenci jej odstranit (svléknout). Okroužkované agapornise následně kontrolujeme každý den, jelikož v ojedinělých případech může nastat zachycení kroužku o hnízdní materiál. Větvička nebo tříska, která se dostane pod kroužek následně tlačí na nohu, dochází k otokům, zánětům, až může hrozit amputace příp. úmrtí. Při každodenních kontrolách tomuto riziku předejdeme a jakmile zjistíme, že se pod kroužek dostal cizorodý materiál, neprodleně jej vyjmeme.

Může se stát, že chytíme ulétlého agapornise, který je okroužkovaný. Vyhráno však nemáme, jelikož neexistuje žádná databáze čísel kroužků. Identifikovat jej můžeme pouze v případě, že má agapornis na kroužku nějáký speciální znak (např. klubu - AC, nebo iniciály jména apod.). Papoušek bude pravděpodobně někoho z okolí, proto je nejlepší obejít sousedy nebo využít služeb místního rozhlasu.

Doporučované velikosti kroužků:

4 mm 4,5 mm 5 mm
  • agapornis hnědohlavý 
  • agapornis oranžovohlavý 
  • agapornis šedohlavý
  • agapornis etiopský 
  • agapornis fischeri 
  • agapornis růžohlavý 
  • agapornis růžohrdlý 
  • agapornis škraboškový
  • agapornis růžohrdlý (výstavní typ)

 

 

 

 

 

Výrobci kroužků:

 

Napsal Administrátor

Hnízdní budky

Agapornisové jako většina papoušků hnízdí v dutinách stromů. Budku budou využívat jak pro hnízdění, tak pro přespávání. V praxi se používají různé typy: prkenné, dřevotřískové, kmenové a plastové.

Budky umisťujeme na chráněné místo, kam nesvítí přímé sluneční paprsky, neprší apod. Je dobré budku připevnitt z vnější strany. U voliér je pak řešením udělat na stěně u krmné chodby polici, na kterou můžeme budky vyskládat a do pletiva voliéry jen prostříháme otvory. Takto budeme mít přístup k budkám bez toho, abychom museli lézt dovnitř voliér či klecí.
Budky seženeme na každé větší burze, ale též si je můžeme udělat sami. V tomto případě používáme spíše tvrdší druhy dřeva a to o síle 1,5 – 2 cm. Střechu uděláme otevíratelnou (na panty), abychom mohli kontrolovat mláďata a budku po sezoně vyčistit. Vletový otvor by měl mít v průměru 5 – 6 cm, pod něj můžeme umístit bidlo. V případě, že máme problémy s nízkou vlhkostí, můžeme provrtat dno a pod budky přidat misky s vodou. Pokud je v budce během sezony velké množství nečistot, můžeme mezi jednotlivými hnízděními část hnízda odstranit. Samička si pak hnízdo opraví a následující snůšku započne posléze. V případě nutnosti to lze i během odchovu mláďat, avšak počkáme až na dobu, kdy budou starší.

Mezi chovateli se používají různě rozměrné budky a to jak vertikální (na výšku), tak horizontální (podélné). Rozměry budek nejsou jednotné, všeobecně se dá u horizontálních doporučit rozměr 25 cm délka, 15 – 20 cm výška, 15 cm hlouba. U vertikálních pak základna o straně 15 – 20 cm, při výšce do 30 cm.

Budka s odnímatelnou střechouUmístění budek z vnější strany klece 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chov agapornisů není náročný, ale je potřeba ptákům vytvořit takové podmínky, aby byli spokojení. U nás naleznete informace k chovu, potravě i k dalším tématům.

Přečtěte si více

Český klub chovatelů agapornisů sdružuje chovatele agapornisů, kteří se chtějí věnovat kvalitnímu chovu a neustále se posouvat dopředu. Klub sdružuje několik desítek chovatelů, každý rok se účastní několika výstav u nás i v zahraničí.

Přečtěte si více Button

U agapornisů se vyskytují desítky mutací a stovky jejich kombinací. Kromě informací o jednotlivých mutacích a jejich chovu naleznete u nás obsáhlou fotogalerii, ve které můžete porovnat rozdíly mezi jednotlivými barvami. K dispozici je několik stovek fotografií.

Přečtěte si více

Součástí webu je Databáze chovatelů agapornisů, která obsahuje kontakty na více jak 100 chovatelů z celého Česko - Slovenska. V databázi je možné vyhledávat podle místa bydliště nebo chovaných druhů a mutací.

Otevřete Databázi DE; ?>

Máte zájem o pořízení agapornisů přímo z našich chovů? Nabízíme k prodeji vlastní odchovy agapornisů hnědohlavých, růžohrdlých a škraboškových. Vše odchované přirozeně pod rodiči, běžné i vzácnější barvy.

Přečtěte si více

Součástí stránek je diskuzní fórum, kde zkušení chovatelé odpovídají na dotazy související s chovem agapornisů. Chcete sdílet Vaše zkušenosti nebo potřebujete poradit?

Otevřete diskuzi