Agapornis etiopský

Agapornis taranta
Nominální forma: Agapornis taranta taranta (Stanley, 1814)
Poddruh: Agapornis taranta nanus (Neumann, 1931)
Velikost: 17 cm
Areál: 408 000 km²

Největší agapornis z celého rodu se vyskytuje v severovýchodní Africe, konkrétně v jižní a východní Etiopie. Jeho poddruh obývá severní oblasti Etiopie a od nominální formy se liší velikostí – o něco menší zobák a křídla. U druhu je pohlavní dimorfismus, kdy samice má hlavu zelenou, samec má červené čelo. Podle BirdLife International mají počty agapornise etiopského vzrůstající tendenci. Ve volné přírodě se vyskytuje v malých skupinkách, kdy obývá suché kopcovité oblasti, kde rostou jalovce a pryšce. Pro svůj výskyt ve vysokých nadmořských výškách (1300-3200 m n. m) se označuje jako horský druh. Ostatně i jeho latinské pojmenování (taranta) je odvozeno od pohoří Taranta v Etiopii. Občas slétává do nížin, kde hledá fíky. Dále se živí bobulemi či travními semeny.

První odchov byl zaznamenán v roce 1909 v Rakousku. Měli by se chovat po párech, jelikož v době hnízdění jsou k sobě agresivní. Hnízdo staví sama samice a do hnízda zanáší stavební materiál v peří svého těla. Jako stavební materiál používá kůru, listí, suchou trávu a další přírodní materiály. Bylo pozorováno, že před snesením vajíček vystele samička hnízdní dutinu peřím. Následuje snůška vajec, která čítá asi 3-6 vajíček a samice na nich sedí 24 - 25 dnů. Mláďata zůstávají v budce dalších 7 - 8 týdnů. Patří mezi druhy, u kterých odchovy nejsou tak samozřejmé jako u jiných druhů, přesto při složení dobrého páru mohou být pravidelné i početné.

Krmíme je různorodou potravou, suchá směs zrnin obsahuje oves, proso, lesknici, semenec, pohanku, niger a další semena. Nezapomínáme ani na zelené krmení. Během chovné sezony podáváme jižní ovoce, vaječnou míchanici, vařenou rýži a naklíčené zrniny. Konzumují i larvy potemníka moučného a mravenčí kukly. I u tohoto druhu se vyskytlo několik mutací: tmavý faktor, Místy, bronzově plavá a bledě plavá.

Agapornis fischeri

Agapornis fischeri  (Reichenow, 1887)
Velikost: 15 cm
Areál: 136 000 km²

Jeho přirozený výskyt je zejména v severní Tanzánii. Obývá savany náhorních plošin v nadmořské výšce od 1000 do 1700 m. Také žije v zemědělských oblastech, kde má dostatek potravy. V přírodě se vyskytuje v malých skupinkách, kde se převážně živí semínky trav. Jsou velice hluční, jejich let je přímý a rychlý, hnízdí v koloniích a to v dutinách baobabů, palem ve výšce 2-15 m nad zemí. Hnízdění probíhá od ledna do dubna a pak v červnu a v červenci. Snáší 3 až 6 vajec, kdy inkubační doba je cca 23 dnů. Z budky vylétávají přibližně po 5 týdnech.

Agapornisové fischeri byli a jsou u chovatelů velice populární. To zapříčinilo vysoké vývozy těchto agapornisů z Tanzanie, kdy tvořili až 80 % všech vyvezených ptáků. Po zákazu vývozu se situace stabilizovala, avšak jejich stav v přírodě již není takový jako dřív. U tohoto agapornise se v zajetí chovají různé mutace, kdy původní jsou DEC, Dominantní edged, recesivní straka, Dominantní straka, progresivní straka, Slaty, bronzově plavá, bledě plavý a Misty. Další mutace byly přeneseny transmutací převážně z agapornise škraboškového. V chovech je nutné dbát na čistotu druhu, jelikož se v důsledku neznalosti mezi chovateli vyskytuje množství kříženců.

Krmíme je normálním krmením pro agapornise - proso, oves, lesknice, semenec, v malém množství slunečnice. Přes chovnou sezonu jim podáváme dostatek zeleného krmení a vaječné míchanice. Pochoutkou pro ně jsou semena v nedozrálém stavu, klasy ovsa, pšenice. Rádi mají klasy kukuřice, zvláště v mléčném stavu.

Pozn.: na videu jsou 2 druhy agapornisů (agapornis škraboškový a agapornis fischeri)

Agapornis hnědohlavý

Agapornis nigrigenis (Sclater, 1906)
Velikost: 14 cm
Areál: 16 400 km² 

Jeho původ je v Zambii a ze všech agapornisů obývá ve volné přírodě nejmenší území. Areál výskytu je na severu ohraničen řekou Kafue, na jihu pak řekou Zambezi. Nepotvrzené historické záznamy výskytu dalších divokých populací pocházejí z Botswany, Namibie a Zimbabwe. V přírodě obývá zalesněnou krajinu mopanových lesů, žije v údolích řek a vyhledává prostředí kolem vodních zdrojů Jeho populace je dle BirdLife International odhadována na 2 500 – 9 999 ks, kdy dochází k poklesu v důsledkuvysoušení a ztráty přirozeného prostředí.

Tento agapornis nebyl zpočátku moc oblíben, ale během let se dostal do podvědomí chovatelů a poptávka značně převyšovala nabídku. Proto začaly masové vývozy z jejich původní domoviny, až došlo k zákazu vývozu, jelikož hrozilo jeho vyhynutí ve volné přírodě. Pro udržení tohoto druhu v zajetí tak chovatelé musí spoléhat na své odchovy.

První odchov se podařil v roce 1908 v Anglii. Tito agapornisové se mohou chovat pohromadě, staví si hnízdo z větví a pak snáší obden vajíčka. Inkubační doba trvá asi 21 dní a mláďata vylétají z budky po cca 40 dnech. Agapornis hnědohlavý patří mezi méně hlučné druhy z rodu Agapornis. Většina mutací, která se u nich vyskytuje na ně byla přenesena pomocí transmutací z ostatních druhů s bílým okružím oka. Původní je u nich mutace dilute a Misty.

Krmíme je stejně, jako jeho příbuzné druhy s bílým okružím. Hlavně prosem, lesknicí, ovsem, kardi … Během sezony zkrmujeme zelené krmení, ovoce a zeleninu. Při odchovu mladých dále podáváme kukuřici v mléčné zralosti, míchanici, piškoty …

Pozn.: na videu jsou 2 druhy agapornisů (agapornis hnědohlavý a agapornis růžohlavý)