Agapornis růžohlavý

Agapornis lilianae (Shelley, 1894)
Velikost: 13 cm
Areál: 129 000 km²

Je rozšířen v Zambii, Tanzanii, Zimbabwe, Mozambiku, centrum rozšíření je v Malawi. Žije v oblastech, které jsou bohaté na vodu - např. v okolí řeky Zambezi nebo na březích jezera Malawi. Vyskytuje se ve velkých hejnech o několik desítkách až stovkách jedinců. V přírodě se živí semeny trav, květinami, poupaty, ovocem a semeny stromů. Hnízdí od ledna do března a pak v červnu a červenci. Podle údajů BirdLife International se velikost populace odhaduje na 6000-15 000 jedinců a má klesající tendenci. Ohrožuje jej predace invazními druhy.

Prvně odchováni byli v roce 1926 a to nezávisle ve třech zemích najednou. Jsou to spolenčenští ptáci, které můžeme chovat ve skupinách. Nedoporučuje se je chovat společně s jinými druhy, protože v minulosti často docházelo k mezidruhovému křížení. Při výběru kusů dáváme pozor na stavbu těla, kdy oprotiti agapornisům fischeri a škraboškovým je jemnější a celkově menší. Dříve byl v evropských chovech poměrně zastoupen, ale dnes patří mezi vzácněji chované druhy. Z jeho domoviny je zakázán vývoz.

Staví si kulovité hnízdo z kůry, kterou samice loupe z větviček. Mohou však dávat přednost slámě a stéblům trávy Materiál snáší do hnízdní dutiny v zobáku. Po dokončení stavby a zahnízdění snese 3-5 vajíček. Doba sezení na vejcích je 21 - 22 dnů a mladí opouštějí budku za 35 - 40 dní. Z mutací je u něj původní NSL ino, u dalších mutačních jedinců se jedná o transmutace z jiných druhů agapornisů. Agapornise růžohlavé krmíme jako ostatní druhy s bílým okružím. Dáváme jim tedy různé druhy prosa, oves, lesknici, trochu slunečnice. Dle možností zkrmujeme různé zelené rostliny - salát, žabinec, smetánku lékařskou, Dále podáváme čerstvé ovoce a zeleninu. Během hnízdění předkládáme a vaječnou míchanici.

Pozn.: na videu jsou 2 druhy agapornisů (agapornis hnědohlavý a agapornis růžohlavý)

Agapornis růžohrdlý

Agapornis roseicollis
Nominální forma: Agapornis roseicollis roseicollis (Vieillot, 1817)
Poddruh: Agapornis roseicollis catumbella (Hall, 1952)
Velikost: 16 cm
Areál: 469 000 km²

Tento agapornis má svůj původ v jihozápadní Africe, především v Namibii a v jižní Angole, kde se vyskytuje jeho poddruh Agapornis roseicollis catumbella. Tento poddruh je o něco menší, má výraznější barvy a světle oranžový zobák. Agapornis růžohrdlý obývá sušší oblasti (savany a stepi) od nížin až po nadmořskou výšku do 1600 m. Vyskytují se blízko vodních ploch. Mladí ptáci se vyskytují v obrovských hejnech a hnízdění probíhá v koloniích. V přirozeném prostředí čatso hnízdí v hnízdech snovačů, kdy obsazuje jejich hnízda a následně již své nestaví. Pokud hnízdí v dutinách stromů, tak samice nosí v kostřeci stavební materiál na stavbu hnízda.

Tento druh agapornise patří mezi nejčastěji chované, kdy jej nalezneme v klecích a voliérách mnoha chovatelů. K jeho popularitě přispívá i velké množství mutací, které se u něj projevily. Prozatím známe 16 primárních mutací, a několik stovek jejich kombinací. Taktéž byla chovateli vyšlechtěna tzv. výstavní forma: selektivním výběrem bylo dosaženo odchovů velikostně větších agapornisů s výraznějšími barvami a celkově robustnější postavou. Agapornise růžohrdlého můžeme chovat ve skupinovém chovu, kdy základem úspěšného soužití párů je vypuštění všech agapornisů naráz do voliéry, aby si utvořili svá teritoria. Ke stavbě hnízda jim předkládáme různé větvičky. Samice snáší průměrně 4-5 vajíček, inkubační doba je cca 23 dnů. Ze začátku je krmí jen samice, později se přidá i samec. Asi po pěti týdnech mláďata vylétávají z budky a ve stáří šesti měsíců přepeřují.

Krmíme je směsí semen - proso, oves, lesknice, kardi ... Podáváme naklíčené zrniny, piškoty, zelené krmení, ovoce a zeleninu. Rádi mají klasy ovsa a kukuřice v mléčné zralosti. V době odchovu zvyšujeme podíl bílkovin a podáváme vaječnou míchanici.

Agapornis šedohlavý

Agapornis canus
Nominální forma: Agapornis canus canus (Gmelin, 1778)
Poddruh: Agapornis canus ablectaneus (Bangs, 1918)
Velikost: 14 cm
Areál: 413 000 km²

Vyskytuje se na ostrově Madagaskar, který leží u pobřeží jižní Afriky. Vysazen byl na ostrovy Rodriguez, Komory, Seychely, Mauricius, Zanzibar - ale není jisté, zda na těchto ostrovech ještě žije. Patří mezi druhy s pohlavním dimorfismem, kdy samec má na rozdíl od samice šedou hlavu. Poddruh ablectaneus se od nominální formy liší tmavší šedivou barvou na hrudi a hlavě a celkově tmavším zbarvením. Agapornis šedohlavý obývá listnaté lesy v horách, které se táhnou podél pobřeží, kde žije v menších skupinkách a živí se travními semeny. V době hnízdněí se jednotlivé páry od skupin oddělují. Hnízdí v dutinách stromů, které samice vystele dřevem a stébly trávy. Podle BirdLife International se jeho populace ve volné přírodě jeví jako stabilní.

Tito agapornisové se dříve dováželi do Evropy ve větším množství, dnes jsou jejich dovozy omezené, před pár lety se dovozy uskutečnily i do naší republiky a někteří ptáci úspěšně zahnízdili. První světový odchov tohoto agapornise by zaznamenán v Německu v roce 1872. Odchov není tak snadný, jako u jiných druhů agapornisů, ptáci jsou náchylní na stres. K hnízdění využívají budku, kterou samička vystele hnízdním materiálem (kokosové vlákno, stébla trav, jemné proužky kůry). Po dokončení hnízda samice snese 3-7 vajíček, na kterých sedí cca 20 dnů. Z budky vylétají přibližně po 7 týdnech, kdy pak jsou ještě 14 dní dokrmována rodiči.

Základ krmení tvoří různé druhy prosa, lesknice, mohár, loupaný oves, rýže, semena trav apod. Během sezony podáváme zelené krmení, různé ovoce a zeleninu. Někteří chovatelé podávali i piškoty, kukuřici, dokonce i mravenčí kukly. Rádi mají také nabobtnalé a naklíčené zrniny.

;